Zdroj:Unsplash.com
Jsou události v životě lidském, které navždy zůstanou v paměti ukotveny. Některé jsou pozitivní, některé bohužel negativní – i z nich si však můžeme odnést sebereflexi, poznání a také prostor pro hloubání o událostech mezi životem a smrtí.
Každý z nás má na tomto širém světě spřízněnou duši, kamaráda, o kterého se může opřít ve dne v noci. Nemám na mysli příbuzné, rodinu a pod – ale někoho, s kým byste šli obrazně řečeno „i krást koně“.
Před asi deseti lety vyhasl nadobro život mého nejlepšího kamaráda při tragickém neštěstí v uhelném dole. Den před tragédií se u mě objevil s prosbou o nějakou maličkost – poslouchali jsme stejnou muziku a šlo asi o nějakou zápůjčku či něco podobného. Přišel nečekaně a v ten okamžik jsem zdaleka netušil, jakou jeho „přepadovka“ bude mít význam.
Druhý den jsem se v téže důlní firmě věnoval pracovním povinnostem, přičemž v dopoledních hodinách došlo k události, která se mi nestávala. Pocítil jsem nutkavou potřebu si odskočit k pisoáru, přičemž ten byl ve vedlejší budově. Potřeba byla akutní, takže jsem velmi rychle pádil ke zmíněné keramické nádobě.
V okamžiku před úkonem se něco stalo a já se o pár sekund později objevil na zemi s mdlobami, chvíli jsem o sobě nic nevěděl.
V následujících hodinách se objevily zprávy, že na vedlejším dole došlo k důlnímu neštěstí. Hrozné, bohužel i takové tragédie přináší život a hornictví zvláště. To nejhorší ovšem přišlo až po návratu domů, kdy jsem již měl zlé předtuchy.
Telefonát známé přinesl fatální zprávu – můj kamarád Jano byl mezi oběťmi neštěstí. K tragédii došlo cca v době, kdy jsem omdléval na toaletě.
Bylo to znamení osudu? Vzkaz kamaráda ze záhrobí? Byla snad jeho předešlá návštěva u mě symbolickým rozloučením se?
To už si každý musí přebrat sám. Přesto všechno, jak už jsem psal v úvodu, jsou takové momenty věčné a zůstávají trvale vryty v našem vědomí … dodnes mě z toho mrazí.
Zdroj: inspiraceduse