Dolní Kounice – opomíjený skvost . gotika i romantika v jednom

Nemusíte být obdivovatelem architektury, stoupencem duševna ani fanatickým historikem.
Ale jakmile navštívíte starobylou malebnou obec Dolní Kounice, připravte se na neobyčejné zážitky.
Nelze nezačít zříceninami nejstaršího ženského kláštera na Moravě. Rosa Coeli – Růže nebes. Tento skvost, který zřel v původní podobě světlo světa už v roce 1181, je úchvatnou stavbou, mystickým místem a studnicí pozitivní energie citlivých duší.

Klášter se řadí k nejvýznamnějším středoevropským církevním stavbám vrcholné gotiky. Spolu s hradem tvoří harmonický celek, nemající v našich zemích obdoby. Nádherná úchvatná chrámová loď beze stropu poskytuje neopakovatelné výhledy, při nočním pozorování žasnete nad hvězdnou oblohou a vnímáte pozitivní energii ticha a klidu.
Pro obdivovatele tajemna se zde historie projevila hned několika aspekty. Zazděná premonstrátka v jedné z přízemních zdí kláštera, tajuplná zahrada s bezednou studnou uprostřed.
Kolem vinic můžete v Dolních Kounicích vystoupat až na Šibeniční vrch, kde bylo až do poloviny 18.století vykonáváno hrdelní právo. Čtvercové návrší vzbuzuje i po letech respekt a zvláštní pocity.
Krásná vyhlídka na celé Dolní Kounice je k dispozici z vrchu, na kterém stojí další dominanta této obce, a sice kaple Svatého Antonína, která je situována na levém břehu řeky Jihlavy.
Váš pohled zde zachytí jak již zmíněný klášter, dále malebné vinice, školu, židovskou čtvrť se synagogou a hřbitovem – to vše po obou stranách Jihlavy.
Veškerou pozitivní energii a náladu, kterou zde načerpáte, můžete pak večer harmonizovat při sklence dobrého vína.
Podobnou stavbu jakou je místní klášter najdete i v Čechách. Chrám v Panenském Týnci, kde načerpáte energii mezi zdmi a sloupy tajemné stavby. Prostor nikdy nedokončeného chrámu pravděpodobně ze 14. století už staletí přitahuje nejrůznější psychotroniky, léčitele, duchovní i umělce. Není úplně jasné kdo a kdy ho založil, je však zřejmě dílem pánů ze Žerotína a stavěl se řadu let.
—————————————————————————————————————————————
Kamenné koule – fenomén přírody nebo záhada spojená s jiným světem?
Náš svět je prošpikován záhadami, tajemnem a otázkami, na které dosud nemáme odpověď nebo na které nám (zatím) nestačí naše vědomosti.
Na cestě za bosenskými pyramidami jsme narazili rovněž na kamenné koule, které byly svým způsobem součástí našeho výletu za tajemnem v této krásné zemi.
Zde jsem se poprvé setkal s tímto zajímavým výtvorem. Když pominu tuto eskapádu v Bosně, první fyzický „kontakt“ jsem zažil na česko-slovenském pomezí v místě zvaném Megoňky, cca 3 km od Mostů u Jablunkova.
Tam uprostřed lesa, vás bez varování překvapí starý lom s koulemi, respektive s jejich zbytky. Koule byly zde objeveny v roce 1988 v počtu cca 3o ks od malých s průměrem 30 cm až po tu největší o průměru 260 cm, která v lomu zůstala jako atrakce z dob minulých.
V době, kdy nás jak okolnosti tak touha po nových zážitcích žene stále více do přírody a za tajemnem, je aura kolem těchto koulí více než zajímavá.
Existuje bezpočet teorií ohledně původu těchto koulí, které se vyskytují po celém světě v různých velikostech, barvách a jež jsou tvořeny různými materiály.
Od čistě vědeckých opírajících se především o vznik vlivem sedimentací, působením vody v příbojových vlnách či vulkanickou činností.
Jsou pochopitelně i teorie nevylučující jako tvůrce těchto koulí člověka, mimozemské civilizace či pradávné obyvatele naší planety.
Ať už je to jakkoliv, každý si úsudek může udělat sám a fantazie našeho vědomí může vyvolávat nesčetné tajuplné scénáře.
Nedá se však upřít, že návštěva míst s výskytem těchto někdy až neskutečně dokonale kulatých koulí může být příjemným zpestřením našeho života.
Takže – pojďme snít o koulích bílých …
—————————————————————————————————————————————-
Mystika, tajemno, otázky – aneb co Vás čeká u pyramid v Bosně ?
Úvodem musím říct, že nápad navštívit „nějaké“ pyramidy v Bosně a Hercegovině nepřišel z mé hlavy ale tak nějak mě k tomu přiměla má přítelkyně. Na jedné straně jsem ji tam nechtěl pustit samu, na druhé straně mě i svým způsobem lákala vidina něčeho, co bylo „cool“ a o čem se hovořilo na různých fórech.
Bosna a její pyramidy je záležitost, která na jednu stranu působí mysticky, tajuplně a na druhé straně zase zavání lacinou senzací, podvodem či jak je dnes populární – konspirační teorií.
Pětidenní pouť (včetně cesty) nebyla jednoduchá a fyzicky byla i mírně náročná. Na jedné straně nás čekaly výstupy k pyramidám, průchody tunely a nepopulární přejezdy autobusem. To vše však bylo vyváženo nádhernou přírodou, příjemnými lidmi i trochou toho očekávaného tajemna.
Viděli jsme a „ohmatali“ jsme si bosenské pyramidy in natura, vyslechli spoustu faktů i historek co se týče objevení pyramid, dále jsme také obdivovali práci dobrovolníků z celého světa, kteří pomáhali odkrývat část pyramid schovaných pod zelení a půdou.
Poutavé výklady bosenských průvodců nám především zdůrazňovaly nepozemský původ pyramid a skladbu kamenných pravidelných kvádrů, které nejen díky kolmosti stěn potvrzovaly, že tyto stavby nevytvořila příroda samovolně.
Zajímavou byla i návštěva tunelů v Ravne, což je údolí mezi pyramidami. Tyto tunely, které vlastně spojují jednotlivé pyramidy, mají ve svých útrobách zvláštní megality s tajemnými nápisy. Podzemní prostory těchto chodeb skýtají místa, která se využívají pro meditaci a navíc mají zdravotní účinky na náš organismus, nacházejí se zde místa s křišťálovou vodou, byla zde zjištěna přítomnost negativních iontů (které pomáhají očistě těla a detoxikaci).
Labyrint v Ravne, který je orientačně 2,5 km od pyramidy Slunce, má stovky metrů chodeb převážně tvořených slepencem, část chodeb byla zasypána a díky dobrovolníkům byly v posledních letech odkrývány další a další zákoutí tohoto labyrintu.
Nechci zde zabíhat do podrobností, mohu jen vřele doporučit tato tajemná místa, která nejsou zase tak daleko od naší země.
Místa, která Dr. Osmanagič objevil cca před 15 lety a která mají své kouzlo a vzbudí ve Vás jak zajímavé pocity, tak i spoustu otázek.
Celkový dojem, zamyšlení se nad těmito místy a otázkami naší minulosti – to už si musí každý z nás probrat sám se sebou.