zdroj:Unsplash.com
Ahoj, mé drahé milované děti!
Dnes bych rád pokračoval v naší diskusi o rozdílu mezi reakcí Duše a reakcí vědomé mysli na takzvané „morální“ lidské činy.
Velmi často to, co je podle společensky stanovených pravidel etikety vnímáno jako hrubost, může Duše vidět zcela jinak.
Mnoho lidí někdy potřebuje „šokovou terapii“, aby si uvědomili své chyby a udělali krok vpřed na cestě duchovního rozvoje, protože jemné a delikátní rady jsou neúčinné.
Jejich Ego je tak přesvědčeno o své vlastní správnosti, že pouze ostrá a přímá poznámka může zlomit jeho „tvrdohlavost“ – samozřejmě pokud je konstruktivní.
A často taková poznámka pochází od čisté a jasné Duše, která intuitivně cítí, že právě tato poznámka může pomoci jiné jasné Duši na její duchovní cestě.
Drsná a nelichotivá poznámka tedy nepochází z vědomé mysli, ale je „výkřikem“ Duše, která přeje jinému člověku vše dobré.
Vědomí na druhou stranu může „šeptat“, že zasahování do života jiného člověka je nezdvořilé a necitlivé, ale Duše se rozhodne jinak, vidí vše hlouběji a vícerozměrně.
A už jí nezáleží na tom, jak její impuls vnímá ten druhý.
Důležité pro ni je, že splnila své poslání: pokusit se změnit někoho, v kom vidí duchovní potenciál, ale kdo je hluboce uvízlý v trojrozměrném světě.
Dalším příkladem „nesprávné interpretace“ morálky mezi vědomím a Duší je poměrně běžný zvyk pomáhat svým blízkým ve všem.
Od nepaměti se to považovalo za dobrý skutek.
To platí zejména pro děti, které se mnoho rodičů snaží vést životem podle vlastních názorů, aniž by bralo v úvahu jejich charakter a zájmy.
Toto chování je diktováno jejich vědomím, v souladu s odvěkými tradicemi týkajícími se dětí.
Moudrá a starobylá Duše je však schopna jít proti těmto tradicím a dát svému dítěti svobodu rozhodovat o svém vlastním osudu, i když se jejich světonázor a ten jejich v něčem liší.
Intuice těmto lidem říká, že jen tak mohou udržovat dobré vztahy se svými dětmi a respektovat je jako nezávislé jednotlivce.
A podobných příkladů lze uvést mnoho.
Klíčem je zde impuls, který tlačí duši člověka k určitému rozhodnutí nebo k určitému činu.
Pokud v jádru leží touha někoho neurazit, ale pomoci mu najít jeho pravé já, pak je to již hluboce morální čin, i když neodpovídá obecně přijímaným pravidlům chování a morálky.
Ne každý je však nadaný vnímat tuto tenkou hranici, a tak úsilí jedné Duše není vždy adekvátně vnímáno druhou.
V důsledku toho vzniká zášť tam, kde by byla vhodnější vděčnost.
Dnes se zde zastavíme.
Promluvil k vám Otec Absolut, který vás bezmezně miluje.