1, Mohla byste se nám na úvod představit?
Zdravím Vás, jmenuji se Lenka Vlášková a tvořím pod jménem Athelaj. Žiji v Kutné Hoře s manželem, synem a dvěma pejsky. Když se mě na to někdo zeptá, abych se představila, nikdy nevím co říct, jsem úplně normální žena, která se snaží porozumět životu a všemu co se mi v něm děje. A díky tomu jsem zažila tvořit a vědomě žít svůj život.
2, Zažila jste nějaký duchovní zážitek, který Vás nasměroval jakou cestou jít?
Ano, za svou cestu jsem zažila mnoho zážitků, změnilo to můj pohled na mnoho věcí. Nejvíc zásadní byli zážitky po porodu syna, které byli zásadní v tom co nyní dělám. Po porodu mého syna jsem byla nemocná, přibližně 3 roky a bylo to velmi silné léčení na úrovni duše a těla. Díky mým zkušenostem v osobním rozvoji, jsem tyto tři roky prožila, no přežila. Musím se teď tomu smát, ale v té době mi do smíchu nebylo – byla to potřebná cesta skrze vize, obrazy a velký strach, jak otevřít svůj dar a začít malovat. To díky synovi a všemu co otevřel porod nyní tvořím.
3, Malujete krásné obrazy, které mají hloubku. Malujete od dětství? Používáte nějakou svou techniku?
Ne, nikdy jsem nic pořádného nemalovala, ani by mě to nenapadlo. Nikdy jsem neměla vlohy k umění. Pocházím z hudební rodiny, takže větší šance byla hrát na nějaký hudební nástroj, ale ani to mě nebavilo. Mě nejvíce zajímala zvířata, tedy koně. Chtěla jsem se stát veterinářkou.
Techniky které používám, jsem dlouho zkoušela a testovala a pak nimi zkouším různé věci. Jsou to známé techniky – malba akrylem, akvarelem, mixmedia, koláže, strukturální pasty, malba tuší a vše kombinuji do jednoho obrazu a je to velké dobrodružství.
A rukopis má každý umělec, takovou tu esenci toho, jak obraz vypadá. Takže určitě mám svůj styl a esenci, podle které mě lidé poznají, že je obraz ode mě.
4, Na vašich stránkách Athelaj.art nabízíte různé online kurzy a také malbu na mírů, kterou jsem vyzkoušela i já. Můžete nám tento proces přiblížit? Pravdou je, že mě výsledek na fotce nijak neoslovil, ale když mi obraz přišel a já ho uviděla, měla jsem pocit, že je přesně o mě a já v tom cítím kousek sebe. A mám potřebu se na něj často dívat. Je krásný…
Malby na míru jsou velmi specifické, majitel či majitelka jsou u zrodu obrazu od začátku a prochází procesem společně s obrazem. Specifické na tom je to, že si majitel nemůže nic diktovat – barvy a motiv. Vše vzniká intuitivně a není to o tom co CHCI, ale o tom co ten člověk potřebuje.
Mnoho lidí se mě ptá jak to funguje a já vždy odpovídám, že NEVÍM. Pro lidi je důležité vědět JAK – ale já vždy všem říkám, zkuste se na to na-cítit, bez mysli a jejích otázek. Zkušenosti mých klientů, ale mluví za vše. Mám s těmi obrazy tolik příběhů, je to úžasné a pokud dovolíme věcem jen tak být a nechápat vše – pak to plyne jak má. A to je zásada pro malby na míru.
Online kurzy jsou poměrně nové, chtěla jsem lidem přiblížit ty energie a ten proces, který prožívám já, a že každý, určitým způsobem může dostat odpověď na vše co potřebuje skrze tvorbu a skrze vlastní intuici. Online kurzy jsou rozdělené na týdny a vše se pomalu otevírá a vy jdete svým vlastním tempem. Nepotřebujete umět malovat, řekla bych, že umět malovat a mít už něco zajetého, vás může brzdit, protože tohle je zcela intuitivní. V kurzu se dotkneme emocí, schopnosti věci pustit, přijmout věci, tak jak jsou a opustit odpor. Je to velmi silný proces.
Ohledně Vašeho pocitu k Vašemu obrazu. Ano možné je vše, obraz vždy nastaví nějaký proces a aniž by člověk věděl, prochází procesem přijetí. A Buď se uvolní do toho co cítí a nebo bojuje a to energie obrazu, přidává na intenzitě. Vždy proto říkám klientům – přijměte vše co přichází, to je nejrychlejší cesta k uvolnění se k práci s obrazem.
5, Můžeme se těšit na nějakou výstavu vašich obrazů?
Tento rok nic neplánuji. Ono já nejsem asi moc vystavovací umělec. Obrazy se u mě moc neohřejí a já nerada mluvím před lidmi, takže se tady tak schovávám. Ale je taky možné, že zatím nepřišla prostě nabídka, která by mě natolik oslovila, abych měla chuť někde své obrazy vystavit. V minulosti jsem výstavy měla v Praze v kočičí kavárně, ale to už je pár let zpět.
6, Měla jste problém s koktáním a jako lék jste si naordinovala zpěv. Jak Vás to napadlo?
Toto je velmi těžká otázka, koktání, které mám od dětství je velké téma a osobním rozvojem jsem tuto vadu uvolnila natolik, že to většina lidí nepozná, až na nějaké výjimky. Zpívání bylo na té cestě jedna kostička, ale nakonec jsem opět došla k závěru, že jediné co je potřebné je, přijmout to jak to je, nebojovat s tím co je TADY A TEĎ a být s tím v souladu a natolik se mi ulevilo, že teď jsem s tím v pohodě. A díky tomu se mi zase o kus mluvení zlepšilo – hlavně po telefonu. Ke zpívání jsem se dostala skrze manžela, který hrál s kamarádem a chtěl někoho kdo bude zpívat. A mě to zaujalo, protože vylézt ven mezi lidi a zpívat je pro mě neskutečná výzva a zajímavé je, že u toho zpěvu nekoktám vůbec nikdy – kdybych měla vystoupit na podiu a mluvit, asi bych tam toho moc neřekla před mnoha lidmi, ale zpívat mi šlo a to mě zaujalo a tak jsem si dala pár kurzů s úžasnou Pavlou Fendrichovou, která je úžasná hlasová terapeutka a učitelka. Takže i ten zpěv mě zase o kus posunul. Jako jedna stopa na cestě.
7, Čím nás překvapíte v tomto roce, chystáte něco nového?
Tento rok zatím nechystám něco zvláštního, já jsem hodně zvyklá jet ze dne na den, než plánovat. Ale určitě zase budu tvořit velké formáty na to se těším. A taky plánuji tento rok výzvu na FB, budeme tvořit intenzivně asi 3 dny na určité téma. Ještě se vše rodí. Nejlépe mě sledovat na sociálních sítích a nic Vám neunikne.
8, Co je pro Vás v životě největší inspirací?
Možná to bude znít divně, ale moje největší inspirace je mi můj život. To co jsem sama prožila a prožívám dávám do své tvorby. Vlastní zkušenost a v lastní cesta to je moje inspirace.
