Víme, že dýchání je nezbytné pro život, že kyslík dodává energii pro pohyb těla, ale neuvědomujeme si, že nedostatečné dýchání snižuje vitalitu našeho těla. Deprese a únava jsou přitom přímým důsledkem zhoršeného dýchání. Člověk s nedostatečným dýcháním místo toho, aby plál životem, je chladný, otupělý a bez života. Chybí mu teplo a energie. Jeho krevní oběh trpí nedostatkem kyslíku. V chronických případech dochází ke zúžení tepen a poklesu obsahu červených krvinek v krvi.
Proč mnoho lidí nedokáže dýchat snadno a zhluboka? Odpověď zní možná překvapivě. Dýchání povzbuzuje naše smysly a problém je v tom, že lidé se bojí cítit. Bojí se cítit svůj smutek, hněv a strach. Mnoho lidí zadržuje dech, aby přestaly plakat, stahují ramena a svírají hruď, aby zadržely vztek nebo svírají hrdlo, aby potlačily křik. Výsledkem těchto manévrů bylo omezení a snížení objemu dýchání. Naopak potlačení pocitu vede k zadržení dechu.
Normální nebo zdravé dýchání se vyznačuje vlastnostmi, jako je jednota a celistvost. Nádech začíná pohybem břicha vpřed, při němž se bránice stáhne a břišní svaly uvolní. Vlna expanze se šíří směrem vzhůru a zahrnuje hrudník. V polovině cesty se nepřerušuje, jako se to stává u lidí s poruchami dýchání. Výdech začíná poklesem hrudníku a pokračuje jako vlna kontrakce směrem k pánvi.
Výsledkem je pocit proudění podél těla, který končí v genitáliích. Při zdravém dýchání se přední část těla pohybuje jako jeden celek. Tento typ dýchání lze pozorovat u malých dětí a zvířat, jejichž emoce nejsou zablokovány. Do procesu dýchání je pak zapojeno prakticky celé tělo a jakékoli napětí může narušit normální průběh.
Souvislost mezi sáním a dýcháním je jasně patrná u kouření. První potáhnutí z cigarety je silné sání, jehož cílem je nasát kouř, stejně jako člověk nasává vzduch. Poté následuje krátký pocit uspokojení, jakmile kouř naplní hrdlo a plíce a člověk cítí, jak plíce ožívají v reakci na podráždění tabákem.
Toto používání cigarety ke stimulaci dýchacích pohybů vytváří závislost na kouření.
Po prvním šluku následuje druhý a třetí a tak dále. Pak se kouření stává nutkavým. Navzdory počáteční stimulaci má kouř sám o sobě tlumivý účinek na dýchací činnost. Čím více člověk kouří, tím méně dýchá. Přesto se kvůli své první zkušenosti nemůže zbavit pocitu, že cigaretu potřebuje, že mu pomáhá dýchat.
Stimulace dýchání kouřením je pozorována ve dvou situacích, a to při ranní cigaretě a při kouření ve stresové situaci. Ranní cigareta se pro některé lidi stává začátkem dne. Zároveň je ale po zbytek dne kuřáka upoutá ke krabičce. Ve stresových situacích mají kuřáci tendenci zadržovat dech, což vyvolává pocit úzkosti.
Aby kuřák začal normálně dýchat a vyrovnal se s úzkostí, zapálí si cigaretu. Tímto způsobem vzniká návyk sahat po cigaretě ve stresových situacích. Náruživý kuřák by si měl stanovit pravidlo, že místo šlukování se pořádně nadechne. Hloubka dýchání se měří podle délky dechové vlny. Čím hlubší je nádech, tím více se vlna šíří do podbřišku. Pokud člověk dýchá opravdu zhluboka, dýchací pohyby zasáhnou spodní část pánve a může se objevit pocit v této oblasti.
Alexander Loewen