Zdroj:Unsplash.com
Slovo alchymie se používá jako metafora pro vědomé vytváření dimenzionálních posunů, které psychologicky a materiálně mění naši realitu.
Volba neměnit se rovná setrvačnosti. Neměníme se, jsme inertní – někteří říkají „mrtví“. V životě jde o víc než jen u toho, co je pohodlné, a každý má schopnost projevit dramatickou změnu směrem k sebezdokonalování.
Přechod od opatrné nejistoty ohledně změny k intimitě a prohlubování zkušeností se děje tím, že oceňujeme možnosti a oceňujeme potenciál více než status quo.
Alchymie je o změně na kořenové úrovni. Poté, co si plně uvědomíte, že změna je nezbytná nebo preferovaná, je rozhodnutí pro změnu okamžité. Jednat podle rozhodnutí vede ke svobodě – k novému začátku.
Takové „sbohem“ okamžiky jsou silné, zvláště ty, které se týkají hlavních životních rozhodnutí, jako je práce, vztahy a místo, kde žijeme. To jsou často zlomové okamžiky.
Potřebujeme jasnou vizi a záměr udělat vše, abychom tuto změnu projevili, včetně žádosti o pomoc a očekávání úspěchu – ale také převzetí odpovědnosti za vše, co je způsobeno našimi činy, s hlubokým sebeuvědoměním a vědomím druhých.
Říci Ano životu je o ochotě pustit se a udělat kvantový skok do neznáma, důvěřovat procesu a tomu, že vše bude v pořádku, bez ohledu na výsledek.
Alchymistický ústup
Fáze 1 – Fáze Saturnu
Část nás je inertní, mrtvá, těžká jako olovo a není schopna přijímat nebo vyjadřovat světlo. Je to tato část, která nám brání být šťastní a pravdiví; vtahuje nás do neužitečných situací, kde radost střídá radost, lásku střídá sentimentalita a klam zatemňuje pravdu.
Abychom objevili tento aspekt sebe sama, abychom se s ním správně vypořádali, musíme obrátit svou pozornost na sebe a hluboce se zamyslet nad svými nedokonalostmi. Meditujeme o těch aspektech života, které považujeme za problematické nebo znepokojující, o věcech, které nás v průběhu života svazují do nešťastných, nenaplňujících se scénářů.
Naším úkolem je identifikovat a upřímně se k tomu postavit, co je špatně. Toto je saturnská fáze alchymistického procesu, někdy nazývaná „temná noc mysli“, kdy dosáhneme nepříjemného pochopení toho, kdo jsme.
Fáze 2 – Lunární fáze
Po tomto hlubokém sebeodhalení hledáme jiné způsoby, jak být. Nespokojeni s tím, kdo jsme a co v životě máme, chceme alternativy a jsme poněkud ztraceni a zmatení, dokud nenajdeme cestu vpřed. Objevujeme dříve skrytou hloubku v srdci, světlo, které reaguje na naši otázku tím, že se stává jasným a silným.
Jak následujeme toto světlo, rozvíjíme vrstvu po vrstvě nové vědomí sebe sama. Je tu vzpomínka, uznání dávné moudrosti, která byla dávno zapomenuta, a přesto se cítí svěží a jistá jako úsvit. Jdeme dál a dál směrem k úplnému odevzdání se světlu, stoupáme.
Jak nás den za dnem praxe zabírá, nakonec dosáhneme vysoké úrovně za všemi připoutanostmi ke světským záležitostem, přesto s úplnou obeznámeností s kvalitami a identitou duše-já. To je v některých ohledech jako Měsíc, když se stáváme odrazem jakéhokoli světla, kterému se můžeme otevřít.
Přesto před průlomem k plnému uvědomění musíme vytrpět vyčištění od všech jedů mysli. Během ‚temné noci duše‘ jsme konfrontováni s hrůzou ze ztráty sebe sama. Zapomínáme, kdo jsme, můžeme dokonce ztratit přehled o jménu používaném k identifikaci našeho já, takže jsme ztraceni. Teror je nejhorší ze všech pocitů a my se chopíme všeho, čeho se můžeme držet. Tak zjišťujeme, že temnotu snese pouze světlo – naše pravá duševní přirozenost.
Fáze 3 – Solární fáze
S tímto jako s naší vlastní vizí reality můžeme postoupit dále do světla, za to, co je individuální, k čistému Duchu. Setkáváme se a bereme, duše a Duch ve svatém spojení. Toto ‚conjunctio‘ je nejvyšší dosažení, absolutní očištění sebe sama.
Sestup do života od nás vyžaduje, abychom si ‚opravili‘ své ego, vytvořili si stabilní identitu, vyvinutou osobnost a silnou afirmaci, abychom udrželi náš nový životní postoj proti jakýmkoli sklonům vrátit se zpět k předchozím vzorcům zvyků a nevědomému chování.
Poslední fáze, Rytířské vědomí, hovoří o životě žitém s praktickými starostmi, schopným dobře řízeným, přesto s důstojným vystupováním, ušlechtilým záměrem a se zřetelně přítomnou aristokracií duše. Naší výzvou je být citliví k omezením druhých, zatímco otevřeně udržujeme svůj vlastní vysoký stav duchovního probuzení.
Alchymistickým procesem může být konkrétní událost – duchovní cvičení pod vedením průvodce, které se může opakovat každý rok. Tento proces však může být také zrcadlen jako životní cesta hledajícího, přičemž každá fáze se odráží navenek s událostmi a dovnitř jako náš duchovní vývoj.
ZŮSTAŇ PŘIPOJEN
James Burgess
Zdroj: