Jaro je silné a každý rok proniká do všech pórů naší bytosti. Cítíme pocit očekávání, protože potřeba zrodit další úroveň našeho vnitřního světla nás kope a tlačí zevnitř, klepe na okna naší duše. Celá země odráží tuto touhu posunout se od dlouhého období čekání k poznání.
Díváme se na sebe a vidíme novost, která ještě nepronikla na povrch. Cítíme se nuceni vymanit se ze zimního blues a nasadit si růžové brýle, abychom viděli růžovou budoucnost plnou radostných zpráv. Všichni jsme citově zocelení jako dobré víno, které se nikdy nenalévalo. Každá interakce nám dává další kousek ke strávení, předkrm, který nás chrání před přílišným hladem po pravdě veškeré hmoty. Lidé, které známe a máme rádi, opouštějí zemi a zanechávají v našem srdci velkou díru. Výčitky se hromadí jako prádlo, když lpíme na minulosti, na tom, co bylo a co mohlo být. Truchlíme za světlejšími časy a vzpomínáme na to, co bylo.
Samotný prvek času zrychlil náš tep a naše touhy. Stejně jako řidič rychlostní dráhy jezdíme kolem a nikdy nevidíme východisko pro své emoce. Samotná země se vznáší na zlomových liniích a ukazuje na své obyvatele. Paměť se dostává na povrch právě včas, aby se mohla živit slunečním zářením a gama záblesky z hlubokého vesmíru. Všichni jsme se změnili, všichni se stáváme galaktickými lidmi, o kterých se mluvilo před mnoha lety. Mnozí budou chtít opustit Zemi a nezůstanou před vesmírnou oponou. Ti z nás, kteří se přihlásili na tento čas, se snaží ukázat cestu domů k našim srdcím a naději. Mnozí z nich zmáčkli tlačítko pro ztlumení zvuku všeho, co proudí, a neslyší (nepřipouštějí si) žádné důkazy, které by jim umožnily bezpečně proplout těmito energetickými minovými poli.
Tato nová energie roku 2022 není koncem světa, je to slib, který jsme dali dávno předtím, než jsme přišli na Zemi. Jedna růže lásky žije v nás, kolem ní žije mnoho plevele, soustředíme se na růži, nebo trávíme čas trháním plevele a zapomínáme na sladkou vůni, kterou nám růže dává? Najednou se vynoří další a další okolnosti, jako když se měsíc v úplňku střetne s ranním sluncem. Další dobře míněná přerušení plánů nás odvádějí z cesty, o níž se domníváme, že je nám předurčena. Každý den se nám něco snaží ukrást naději a radost. Každý den se stále více snažíme stát se božskou bytostí v lidské podobě.
Když Bůh stvořil člověka, napínal stvoření a tlačil na to, aby se jeho výtvory více podobaly Bohu. Vesmír vidí celkový obraz a drží se svého kurzu. My obyčejní smrtelníci to máme mnohem těžší. Jakmile vidíme budoucnost, změníme ji. Pokaždé, když se podíváme do budoucnosti, byť jen na vteřinu, posouváme ji svými postřehy. Budoucnost se změnila, protože byla viděna. Jako věštci jsme všichni předurčeni k tomu, abychom každý den měnili výsledek. Není to osud proti svobodné vůli, je to osud a svobodná vůle. Vize je pouhým obrazem možné budoucnosti.
Energie přicházející z hlubokého vesmíru skrze portál našeho Slunce jsou fotonové povahy. Sluneční vítr (proudění slunečních částic a magnetických polí ze Slunce směrem ven) nás unáší sem a tam, když sluneční paprsky zasahují a dotýkají se nás i planety. Geomagnetické pole Země se mění se zrychlením geomagnetického času. Světelný most vzniká jako sluneční šumová bouře (přechodné zesílení sluneční rádiové emise). Tyto bouře mohou trvat několik hodin až několik dní, protože jejich síla narůstá.
Slunce je korunováno polárními chocholy, protože do magnetického pole Země proniká mnoho nečekaných slunečních událostí. Když vstoupíme do uvolněných slunečních vibrací, budeme mít stejně jako planeta přístup k tomuto studijnímu poli. Kvantové provázání se stane běžným životním stylem. Klouzání časem a pamětí by se mohlo stát olympijským sportem. Všechny epizody sluneční aktivity ovlivňují čas a jeho vnímání. Minulost, přítomnost a budoucnost se denně setkávají u kávy a buchty a diskutují o budoucnosti času a Země samotné.
Gillian Lautenová.