Dobrý den, mé drahé milované děti!
Dnes je mé poselství určeno těm z vás, kteří stále žijete v minulosti a nedokážete se zbavit chyb, které se kdysi dělaly.
Vím, moji drazí, že se vám někdy zdá, že nejste hodni Přechodu, protože váš minulý život je plný „hříchů“.
Podívejme se ale, co je to „hřích“ z pohledu Vesmírných zákonů, a ne z obecně uznávaných církevních termínů a pojmů.
Samozřejmě v tomto případě nehovoříme o zlovolných činech a úmyslně spáchaných trestných činech.
Jasné a čisté duše jsou na sebe často příliš náročné a úzkostlivé a prožívají výčitky svědomí za každé drobné prohřešky.
Ale měli byste si vždy pamatovat, moji příbuzní, že nepřicházíte na Zemi, abyste žili „sterilní“ – správný – život, ale abyste získali další zkušenost, která spadne do pokladnice vaší Duše.
A často právě to, co se vám zdá nedůstojné duchovního člověka, je pro vás tou nejcennější a nejnutnější lekcí.
Navíc pro vás bude užitečné, když po chybě budete moci vidět a udělat vše pro to, abyste ji napravili.
Pamatujete si výraz: „Kdo nic nedělá, nechybuje“?
A má to opravdu hluboký význam.
Existuje například určitá kategorie lidí, kteří se tak bojí všeho nového a neznámého, že raději žijí šedý, bezbarvý a bezpečný život bez silných emocí a živých dojmů, nikdy se nijak neohrožují.
A v tomto případě slovem „nebezpečí“ nemyslím ani tak vnější hrozby či rizika různého druhu, ale strach ze silné připoutanosti, zklamání, vlastního utrpení a bolesti a celkově strach ze života jako takového.
A jsou lidé, kteří se naopak řítí do riskantních podniků, nových vztahů, citových zážitků, jako do víru.
Jsou zjevně připraveni trpět, ale zároveň žít plnohodnotný, bohatý a zajímavý život.
A takový život je samozřejmě plný mnoha zkoušek a úskalí, které člověka někdy doženou k unáhleným činům, za které se později stydí.
Jak byste se tedy měli k takovým životním zkušenostem – negativním, smutným a někdy tragickým – vztahovat?
Za prvé, aniž byste se odsuzovali a cítili se provinile.
Pokání samo o sobě nepřináší úplné osvobození a očištění Duše od špíny.
A to především proto, že to s sebou prostě nese odsouzení sebe sama a nejhlubší pocit viny.
Pokud jste svůj „zločin“ spáchali nevědomě, bez agrese a zloby vůči druhým, ale spíše z neznalosti či nezkušenosti, chovejte se k sobě jako k dítěti, které se, zná svět, nedobrovolně plní boulemi.
A i když to nejsou jen vaše „depky“, ale také lidé, které jste nevědomky urazili, požádejte jejich Duši o odpuštění za bolest, která jim byla způsobena, a také odpusťte sami sobě, protože jste nevěděli, co děláte.
Nikdy v sobě nehromadí zášť z minulosti, ať už kvůli sobě, nebo kvůli ostatním, protože otráví vaši existenci, protože jsou nejsilnějším energetickým jedem, který ovlivňuje vaši psychiku a vaše fyzické tělo.
Pevně se usadí ve vašem podvědomí, postupně se tam dusí a mění se v husté energetické bloky, které lze později tak obtížně rozpustit.
Buďte jako děti a berte život jako hru.
Projděte životem snadno a snažte se s každým člověkem, kterého potkáte, zacházet jako s novou zkouškou pro sebe a zkouškou, zda jste schopni přijmout každého člověka takového, jaký je, aniž byste upadli do srovnávání, odsuzování nebo agrese.
Zbavte se chyb z minulosti, aniž byste propadli zoufalství a sebemrskačství, ale opravte je za pochodu.
A já vám za to žehnám!
Otec-Absolut