Když vidíme něco, co se nám líbí, naše srdce se otevře a užijeme si krátký okamžik ticha, ale když se nám něco nelíbí, pak se naše srdce zastaví. Souhlasíte, nemůžete tak žít – je příjemnější milovat všechno a žít s otevřeným srdcem.
Protože člověk je racionální bytost, vyvíjí se pomocí mysli. Kdybychom byli zvířata, pak by náš evoluční proces trval eony, protože zvířata nevědí, jak ovládat své vědomí pomocí mysli – nemají ji (kromě delfínů a velryb). Vědomí u zvířat je přítomno a lze je dokonce rozdělit do skupin s různou úrovní vývoje, přičemž každé zvíře vypracuje určitou úroveň vědomí, ale člověk je schopen za jeden život vyvinout několik úrovní vědomí.
Většina lidí žije slepě, neuvědomuje si mechanismy práce vědomí. Tento stav se odehrává nejen v evropské kultuře, ale i v zemích, kde je kultura spirituality uctívána výše než vědecký pokrok a komerce. Duchovní praktiky, modlitby a další techniky jsou jen prostředky k ovlivnění vědomí a podvědomí. Skutečná schopnost ovládat své vědomí přichází s životní zkušeností. Řešením úkolů, které nám život klade, postupně trénujeme své vědomí reagovat tak, aby náš postoj k problémům netvořily vnější okolnosti, ale postoj k nim. Svět je odrazem nás samých. Vidíme v něm jako v zrcadle, co se děje v naší mysli. Každý se bojí jen sám sebe, ale aby tento strach v sobě objevil, okolní realita nám jako zrcadlo odráží naše obavy v podobě událostí ve skutečnosti. Pokud se bojíme reakce druhé osoby, pak po analýze našeho vnitřního světa zjistíme, že bychom chtěli reagovat i na sebe, být na místě této osoby.
Pokud jsme plní lásky až do hloubi své podstaty, pak nám svět tuto lásku jednoduše odráží v podobě příznivých okolností, dobrých lidí, materiálního blahobytu a všeho, co je moderní člověk zvyklý považovat za štěstí a někdy je to jako mana z nebe. Pokud do našeho života vstoupí strach, pak se život začne hroutit jako domeček z karet postavený na nestabilním povrchu naší víry, kterou otřásají naše pochybnosti o sobě samém. Takhle dualita učí každého, aby si z ní vzal lekce v ovládání mysli.
Jedním z nejtěžších úkolů pro člověka je naučit se ve všem vidět krásu. Samozřejmě, že do pojmu krásy vkládáme širší význam, než je projev krásy ve věcech a lidech, ale ať už je to cokoliv, v první řadě byste se měli naučit vidět krásu v lidech a okolní realitě. Pokud je něco příjemné našim očím, pak se otevírá naše srdce, které nás spojuje s božským zdrojem – s duší. Po otevření naší duše začneme vyživovat naše emocionální a fyzické tělo energií čistého božského světla, které nám dává klid, štěstí a přibližuje nás k uvědomění si božského původu tohoto světa.