Zdroj:Unsplash.com
Dobrý den, mé drahé milované děti!
Dnes s vámi chci mluvit o dalším běžném stereotypu, který můžete snadno sledovat, což znamená, že jej lze připsat viditelným „vrstvám“ trojrozměrného světa v lidské mysli, nebo jinými slovy jeho drsným „ vrstvám“.
A jde o vaše sebevědomí.
Ačkoli jsme o tom již mluvili více než jednou, nyní to nebudeme považovat za vlastnost vlastní téměř každému člověku, ale za stereotyp myšlení a chování.
Zvyk hodnotit vše a všechny se již stal nedílnou součástí vašeho života, takže hodnocení sebe sama není výjimkou.
Jak se liší od hodnocení a posuzování ostatních lidí a událostí?
Celkově vzato nijak.
A to se vysvětluje tím, že jakýkoli váš úsudek je vždy subjektivní a závisí na mnoha věcech.
Váš věk, výchova, světonázor, náboženské názory, obecná kulturní úroveň – to vše ovlivňuje vaše hodnocení odehrávajících se událostí a jejich účastníků.
Ale protože vy sami jste také zapojeni do tohoto procesu, hodnotíte sami sebe spolu s ostatními.
V důsledku toho je toto vaše hodnocení subjektivní, protože je zasazeno do rámce vašeho pohledu na svět.
Samozřejmě se může měnit v závislosti na okolnostech a vašem prostředí, které vás nepochybně ovlivňuje.
A přesto jeho hlavní parametry zůstávají nezměněny: vy a vaše role ve všem, co se děje.
A zde hodně záleží na vašem Egu, které vám zpravidla vnucuje to či ono sebevědomí.
Lidé s vysoce vyvinutým egem mívají nafouknuté sebevědomí.
A pro ty, kteří to mají „skromněji“, tak se to podceňuje.
Téměř nikdo se nedokáže objektivně zhodnotit, protože to lze pouze tehdy, když jste v pozici vnějšího pozorovatele, a to i ve vztahu k sobě.
A přesto se o to každý z vás snaží.
Proč je tedy sebevědomí pro člověka tak důležité?
Především to potřebuje, aby mohl posoudit své postavení ve společnosti a nastínit hranice toho, co je dovoleno.
Pamatujte na výraz „Poznej své místo“.
Z toho pramení tento stereotyp, který je charakteristický téměř pro každého z vás.
Pouze určením „svého místa“ se cítíte relativně klidní a chránění.
Ale mnoho lidí se z tohoto „místa“ nedaří pohnout roky a někdy i celý život.
A to proto, že se na toto místo sám „přibil“ svým subjektivním – podceňovaným či přeceňovaným – sebevědomím.
Jaké by tedy mělo být vaše myšlení a chování vůči sobě?
V první řadě flexibilní a také maximálně objektivní.
A toho lze dosáhnout pouze tehdy, když se na sebe naučíte dívat zvenčí.
Staňte se pečlivým a milujícím pozorovatelem sebe sama.
Nebijte se za chyby, které jsou ve 3D světě nevyhnutelné, ale pokud si jich všimnete, snažte se je už neopakovat.
A nestyďte se pochválit sami sebe, pokud se vám něco povedlo a ku prospěchu ostatních.
Ale to nejlepší, co můžete udělat, je úplně se zbavit sebeúcty, prostě si užívat života a vždy jednat tak, jak vám vaše Duše říká.
Tady se dnes zastavíme.
Otec Absolut