Zdroj:unsplash.com
V běžném vědeckém žargonu – ve fyzice – je časoprostorové kontinuum matematický koncept, který údajně spojuje tři dimenze prostoru s jednou dimenzí času do čtyř dimenzí.
Je to také přesvědčení, že mezi libovolnými dvěma body lze nalézt další bod a mezi libovolnými dvěma okamžiky vždy existuje další okamžik, a proto v prostoru ani čase nejsou žádné mezery a mezi oběma existuje tok.
Daly by se strávit hodiny vymýšlením metafor pro toto vysvětlení, což by vedlo k zajímavé filozofické diskusi, ale co fráze časoprostorové kontinuum skutečně znamená?
Za prvé, prostor není prázdný. Je naplněn různými druhy hmoty, viditelnými i neviditelnými, které lze definovat jako chemikálie, elektromagnetické částice nebo hmotné objekty.
Za druhé, čas – v jeho základním smyslu – je lidstvem vytvářen kvůli potřebě být organizovaný a efektivní v každodenních záležitostech. Vteřiny se stávají minutami; minuty se stávají hodinami; hodiny se stávají dny; dny plynou do týdnů; týdny se stávají měsíci atd. Různé světové kultury mají různé způsoby posuzování času na základě lunární nebo solární dynamiky.
Takové myšlenky fungují v materiální sféře Země, protože musí existovat způsob, jak se vypořádat s každodenními pracovními nebo školními povinnostmi a obecnými každodenními komunitními nebo rodinnými aktivitami mnoha druhů – zaměřenými na podnikání nebo zábavu.
Kdyby neexistovala shoda na tom, jak manévrovat s časem, panoval by naprostý chaos a lidé by se objevovali kdykoli a očekávali, že jejich potřeby a touhy budou uspokojeny. Ačkoli si tedy lidstvo vyvinulo způsoby řešení každodenních záležitostí a vytvořilo slova, která vysvětlují dimenzionální velikosti a časové frekvence, je třeba pochopit pravdu o časoprostorovém kontinuu, protože „čas“ ve své „vyšší“ dynamice se zrychluje.
Lidé mají tendenci vnímat „prostor“ jako oblast nad a kolem Země, jako oblast v místnosti a jako aurické pole kolem sebe. Tyto prostory lze skutečně vyjádřit jako „prostory“ bez formy, dokud například v „prostoru“ nevidíme hvězdy a planety, dokud v místnosti neumístíme nábytek, nebo dokud si kolem sebe nepředstavíme léčivé a ochranné SVĚTLO. Jinými slovy, to, co lze „vidět“ nebo „představovat“, tento „prostor“ naplňuje.
V duchovních diskusích je však prostor posvátným aspektem ZDROJE, který se neustále rozpíná. Sanskrtské jméno pro ZDROJ „BRAHMA“ je definováno jako „Ten, kdo rozšiřuje“. ZDROJ – ať už je lidem jakkoli příjemné používat toto jméno – je věčně, navždy a neustále vyjadřující stvoření daleko za hranice toho, co „bytosti“ v jiných vesmírech kdy poznají.
Prostor je „duchovní plátno“, které se neustále transformuje, regeneruje a obnovuje „barvami“ použitými k vytvoření umělecké nádhery, kterou jsou vesmíry, jež obsahují galaxie, sluneční soustavy, planety a vše, co v těchto arénách sídlí.
Čas zná pouze ZDROJ a bylo mu dovoleno, aby byl pro náš prospěch rozdělen na segmenty, jak je uvedeno výše. Například mnoho vesmírných objektů – z nichž některé byly definovány jako „komety“ – bylo pozorováno, jak se prohánějí po obloze, a vědecký „lidský“ výzkum tvrdí, že jim trvalo miliony let, než se dostaly do stavu, kdy je můžeme vidět. Kdo tedy ví, jak dlouho cestovaly, kde přesně se nacházely a proč je v určitých „časech“ možné je spatřit pomocí umělých dalekohledů?
Pokud jde o ENERGII ZDROJE, „čas“ nelze kvantifikovat, tvořit ani posuzovat lidskými představami. Proto někteří pisatelé Písma prohlásili, že „Pro Boha je jeden den tisíc let“ (Bible svatá).
Co je tedy pro BOŽSTVÍ skutečně „jeden den“? Co je pro BOŽSTVÍ „tisíc let“?
Všechny jazyky po celém světě používané pro komunikaci v mluveném i psaném projevu nemohou dostatečně vysvětlit fungování ZDROJE, ale slouží pouze k tomu, aby nabídly „představu“ o „JEHO“ fungování.
Koneckonců, musí existovat nějaký způsob, jak se k BOŽSKÉMU DÍLU přiblížit, pokud se máme považovat za „světla“ VĚTŠÍHO SVĚTLA a být schopni komunikovat na toto téma.
Myšlenka zvaná Časoprostorové kontinuum je tedy „NEUSTALÉ ROZŠÍŘOVÁNÍ POSVÁTNÝCH ASPEKTŮ ZDROJE“, které se lidstvu (stejně jako „bytostem“ v jiných vesmírech) stávají známými jako vibrační frekvence vedoucí k pozvání k osvícení určitých myšlenek, pocitů a chování, které se mohou sladit s VYŠŠÍ INTELIGENCÍ, kterou má mít celé stvoření.
Přesto se svobodná vůle, která byla dána vnímajícímu stvoření, stále může aktivovat. Když se však snažíme sladit s POSVÁTNÝM časoprostorovým KONTINUEM, uvědomujeme si svou nesmrtelnost a svou vlastní neustálou expanzi a transformaci. Na „plátně“ Časoprostorového kontinua se tak neustále obnovujeme. ZDROJ nikdy neztrácí barvu, protože „ON“ si vždycky dělá „SVÉ“.
Vzhledem k tomu, že Merkur, v sobotu 7. února 2026, vstupuje do své předstínové fáze, využijte tento víkend k zamyšlení nad tím, co se zde učí. Dělejte si poznámky do deníku. Zkuste si vymyslet vlastní metafory k vyjádření informací. Cesta PRAVDY začíná uvnitř a pak se projevuje navenek.
Dr.Shavi