Chaos, konflikty, korupce, boj o zdroje nebo rostoucí kontrola nejsou důkazem toho, že svět definitivně ztratil směr. Naopak jsou projevem toho, že starý systém už nedokáže pokračovat stejným způsobem. To, co bylo dříve skryté za sliby a oficiálními prohlášeními, se podle této interpretace stále více dostává na povrch.
Druhá polovina roku 2026 může být velmi nepředvídatelná. Na základě astrologických a duchovních představ předpokládá řetězec událostí, které mohou významně ovlivnit společenské vnímání reality. Může jít například o politická rozhodnutí, ekonomické otřesy, přírodní události nebo různá odhalení. Nemusí přitom dojít k jediné velké události. Změny mohou přicházet postupně a společně přimět lidi, aby si všímali věcí, které dříve přehlíželi.
Důležitou součástí tohoto období je především změna lidského vědomí. Lidé mají stále častěji přestávat automaticky přijímat autority a začít si klást otázky, proč odevzdávají svou moc institucím a představitelům, kteří podle nich neplní své sliby. Vnitřní proměna jednotlivce však nemusí být okamžitě viditelná ve vnějším světě. Člověk může dlouhodobě pracovat na sobě, měnit své hodnoty a vnímání, zatímco společnost kolem něj zůstává stejná. Právě tento rozdíl může vyvolávat frustraci a pocit, že osobní změna nemá žádný význam.
Určité změny už patrné jsou. Témata jako osobní hranice, traumata, intuice, citlivost, spiritualita nebo práce s vlastními emocemi se dnes podle něj diskutují otevřeněji než v minulosti. Duchovní probuzení přitom nemusí mít jedinou podobu. Pro někoho může znamenat meditaci nebo návrat k náboženství, pro jiného hledání vlastní duchovní cesty, hluboký životní zlom, ztrátu blízkého člověka, rozchod nebo krizi, která naruší dosavadní představu o světě.
Současné období je velice náročné pro citlivé lidi a takzvané empaty. Ti mohou intenzivněji vnímat napětí ve společnosti, úzkost ostatních lidí i obrovské množství negativních informací. Duchovní uvědomění neznamená imunitu vůči bolesti a vyčerpání. Člověk může být vědomý a zároveň unavený, může věřit v určitý vyšší smysl a přitom prožívat smutek z toho, co se ve světě děje. Proto je důležité pečovat o tělo, odpočívat, trávit čas v přírodě, vyhledávat ticho a blízkost lidí a pravidelně se odpojovat od nepřetržitého toku znepokojivých informací.
Ani člověk, který tvrdí, že přijímá poselství od duchovních průvodců, nemusí správně rozumět všem detailům a nemůže zaručit jejich přesnost. Informace by měly člověku pomáhat jednat vědoměji, nikoli v něm vyvolávat strach a bezmoc. Stejně tak není rozhodující, k jakému náboženství nebo duchovní tradici člověk patří. Podstatnější je, jakým člověkem se díky své cestě stává. Duchovní znalosti podle této filozofie nemají skutečnou hodnotu, pokud vedou k nadřazenosti, odsuzování nebo nenávisti vůči ostatním.
Stále více lidí začne samostatně jednat, vytvářet nové iniciativy, rozvíjet technologie, upozorňovat na nespravedlnost a budovat komunity založené na jiných hodnotách. Zároveň ale předpokládá odpor ze strany starých struktur. Tento konflikt má podle něj postupně odhalovat slabiny některých zavedených pravidel a vést další lidi k otázkám, které si dříve nedovolovali klást.