Pokud jste již naplnili určitou životní cestu, se kterou jste přišli na svět, váš život tím nekončí. Veškerý potenciál, který jste během dosavadního života nashromáždili, můžete začít rozvíjet právě teď a nemusíte jeho naplnění odkládat do dalšího života. Je to zvlášť důležité ve chvílích, kdy odcházejí blízcí lidé, rozpadají se staré jistoty a člověk má pocit, že to nejdůležitější už má za sebou.
Odchod milovaného člověka patří k nejtěžším životním zkušenostem, zvláště pokud přichází příliš brzy. Z pozemského pohledu může znamenat konec, zatímco duchovní pohled v něm hledá pokračování. Podle tohoto pojetí je pozemský život pouze částí širší cesty. Duše nepřichází na svět náhodou. Přináší si určité úkoly, získává zkušenosti a prochází důležitými lekcemi. Z tohoto pohledu má i okamžik odchodu svůj význam, který člověku nemusí být vždy dostupný.
Člověk nemusí čekat na smrt, aby mohl začít nový život. Nemusí projít dalším zrozením, aby využil potenciál, který v sobě během dosavadní existence nashromáždil. Mnozí lidé mohou mít pocit, že vyčerpali svou dosavadní životní roli, narazili na určitý strop nebo už nevědí, kam dál. To však nemusí znamenat konec jejich cesty. Může to být naopak signál, že jedna etapa skončila a dozrál čas pro další.
Zkušenosti, schopnosti a moudrost, které jsme během života získali, nemusí zůstat uzavřené v minulosti. Mohou se stát základem nové kapitoly. Může jít o jakýkoli dar – schopnost tvořit, učit, pomáhat druhým, spojovat lidi, vytvářet krásu nebo předávat zkušenosti, které jsme sami získali. Člověk se někdy celý život vnímá prostřednictvím jediné role, ale jeho možnosti jsou mnohem širší. Mohl dokončit jednu důležitou práci, projít určitými životními lekcemi a nyní být připraven na něco dalšího. Mohl dlouhé roky sbírat zkušenosti a teď nastal čas, aby je předal dál.
Proto může být užitečné položit si otázku: „Co ve mně už dozrálo, ale ještě to nedostalo možnost projevit se?“ Odpověď nemusí přijít okamžitě. Prvním krokem je dovolit si pokračovat. Dovolit si věřit, že život může mít další kapitolu, i když ta předchozí skončila. Můžeme si jasně stanovit záměr, že chceme svůj potenciál rozvíjet v tomto životě a otevřít se novým úkolům, možnostem a zkušenostem.
Součástí tohoto procesu může být jednoduchá vnitřní praxe. Pohodlně se posaďte nebo si lehněte a klidně, přirozeně dýchejte. Představte si před sebou dosavadní část svého života – ne jiný život, ale cestu, kterou jste prošli až do dnešního dne. Vybavte si několik významných událostí: důležitá setkání, rozhodnutí, překonané obtíže i okamžiky lásky. Není potřeba se znovu ponořovat do bolesti. Jde pouze o uznání toho, že tato cesta existovala a že jste díky ní získali určité zkušenosti.
Můžete si říct: „Děkuji za cestu, kterou jsem prošel. Uznávám vše, čemu jsem se naučil. Udělal jsem to nejlepší, co jsem v dané chvíli dokázal, se silami a porozuměním, které jsem tehdy měl. Přijímám svou zkušenost a beru si ji s sebou.“
Potom si můžete představit obrazovku, na které skončil film předchozí etapy vašeho života. Obraz pomalu mizí a na chvíli zůstává klid. Poté si představte, že prostor naplňuje světlo. V duchu nebo nahlas můžete říct: „Jsem. Jsem tady. Pokračuji ve své cestě.“ Uvědomte si své ruce a nohy, sevřete a uvolněte dlaně, protáhněte se a vraťte pozornost k přítomnému okamžiku.
Následně můžete vyslovit své rozhodnutí: „Vyjadřuji pevný a čistý záměr pokračovat ve svém životě. Vyjadřuji pevný a čistý záměr rozvinout svůj nashromážděný potenciál v tomto životě. Otevírám se nové etapě, novým úkolům a novým možnostem. Volím pokračování.“
Není třeba tím nikoho přesvědčovat. Jde o vaše vlastní rozhodnutí. Můžete se také postavit před zrcadlo a podívat se sami sobě do očí. Zkuste v odrazu uvidět člověka, který potřebuje vaše teplo, přijetí a podporu. Poté můžete ke svému tělu promluvit jako k něčemu, o co se chcete vědomě starat: „Mé tělo, mé drahé buňky, pokračujeme v cestě. Volím naplnit svůj potenciál v tomto životě. Uzavíráme předchozí etapu a otevíráme novou. Volím o vás pečovat, naslouchat vám a podporovat vás. Otevírám se novému životu, novým možnostem a novým úkolům. Začínáme novou kapitolu právě zde a právě teď.“
Nemusíte přitom očekávat žádnou zvláštní fyzickou reakci. Možná ucítíte teplo, lehkost, husí kůži nebo silné emoce, ale stejně tak nemusíte cítit vůbec nic. Ani v takovém případě není praxe méně významná. Její smysl spočívá především v tom, že obrací vaši pozornost k životu, péči o sebe a možnosti dalšího rozvoje.
K podobnému vnitřnímu dialogu se můžete vracet tehdy, když vám pomáhá obnovit spojení se sebou samými. Důležité však je, aby slova doprovázely konkrétní kroky. Nová životní kapitola potřebuje vaši účast. Pokud cítíte potřebu tvořit, vyhraďte si čas na tvorbu. Pokud jste během života nashromáždili znalosti, najděte způsob, jak je předat dál. Pokud potřebujete podporu, dovolte si ji přijmout. Nemusíte hned znát celý svůj další životní plán. Často stačí rozpoznat nejbližší krok.
Můžete své rozhodnutí uzavřít slovy: „Volím dlouhý, naplněný a plodný život. Volím naplno rozvíjet svůj nashromážděný potenciál. Obracím se ke svým vnitřním zdrojům a otevírám se potřebné podpoře. Probouzím se do nové kapitoly, k novým možnostem a novým úspěchům. Žiji a jednám ve prospěch svého nejvyššího dobra i dobra ostatních. Volím cestu světla a lásky. Volím život naplněný smyslem. S láskou pečuji o své tělo.“
Tato slova však nejsou povinností ani příslibem, že člověk dokáže řídit všechno, co se mu v životě stane. Neměla by se stát nástrojem sebeobviňování ani důvodem k obviňování těch, kteří odešli. Jejich hlavním smyslem je připomenout si, že dokud žijeme, stále můžeme hledat pokračování, rozvíjet své schopnosti, pečovat o sebe a přinášet do světa lásku.