Období od října 2026 do února 2027 bude přelomové období, kdy se může začít rozpadat dosavadní způsob vnímání světa a postupně se objeví něco nového. Očekává se rostoucí kolektivní napětí, rozpad starých názorů a zvláštní pocit, jako by starý život stále pokračoval, ale zároveň se už vedle něj rodil nový.
Někteří lidé mohou pociťovat potřebu ticha, nezvyklou tíhu, menší chuť spěchat, velmi živé sny nebo nevysvětlitelný pocit, že se v jejich nitru připravuje něco důležitého. Mysl tomu nemusí okamžitě rozumět, ale právě tyto pocity jsou ve videu označovány za možné známky blížící se vnitřní změny.
Od roku 2027 bude stále patrnější proměnlivost reality a člověk se bude muset více obracet ke svému vlastnímu tělu a vnitřnímu prožívání. Někteří lidé mohou zažívat mimořádně živé sny, jiní mohou mít pocit, že před sebou náhle vidí různé životní cesty a možnosti. Známé okolnosti mohou začít vnímat zcela jinak, jako by jejich vědomí současně zahlédlo několik možných podob života. Tělo může tento proces vnímat jako zvýšenou tíhu nebo potřebu zpomalit.
Může se objevit touha méně se pohybovat, méně mluvit, být více o samotě nebo se vzdálit od obvyklého shonu. Mysl se může okamžitě začít ptát, proč člověku ubývá energie a proč se nedokáže přinutit k aktivitě. Video však tento stav interpretuje jako možné období vnitřního zrání. Nové věci podle něj nevznikají vždy prostřednictvím úsilí. Někdy potřebují ticho a prostor a někdy je důležité pouze nezasahovat do vnitřního procesu strachem a nekonečným analyzováním.
Od října do prosince 2026 a znovu na začátku roku 2027 se doporučuje nečinit ukvapená rozhodnutí, pokud člověk necítí jasný vnitřní souhlas se svou další cestou. Zároveň však toto období nebude pouze záležitostí osobního prožívání, jelikož změny tohoto období mohou zasáhnout i kolektivní vědomí a mohou se objevit události vyvolávající silné veřejné pobouření, protesty a odpor vůči dosavadnímu řádu. Změny se projeví především v politice, veřejném životě i v přírodních procesech.
Lidé jsou zvyklí opakovat stejné vzorce. Mění se státy, představitelé i generace, ale v pozadí událostí zůstávají podobné obavy, konflikty a způsoby reagování. Tentokrát však mohou nastat situace, pro které nebude existovat připravený scénář vycházející z dosavadní kolektivní zkušenosti. Právě zde spočívá hlavní výzva. Mysl bude mít tendenci okamžitě označovat události za dobré nebo špatné, vybírat si strany, hádat se, obviňovat a požadovat rychlé odpovědi.
Uvědomit si realitu určité události neznamená podporovat ji nebo souhlasit s konkrétním názorem. Znamená to pouze říci: „Ano, vidím, co se děje.“ Člověk podle tohoto přístupu nemusí popírat přítomný okamžik, ale zároveň nemusí dovolit, aby ovládl jeho vědomí.
Mnoho lidských názorů už existuje v kolektivním myšlenkovém poli. Člověk následně může převzít připravenou myšlenku, považovat ji za vlastní, přidat k ní emoce a tím pokračovat ve starém vzorci. Tyto myšlenky jsou patří k určitým paměťovým polím, která mají vlastní přitažlivost. Jakmile člověk otevře zpravodajský kanál nebo sociální sítě, jeho pozornost se okamžitě ocitá mezi známými obavami, konflikty, hodnocením a odsuzováním. Tím se vytváří stále se opakující realita.
Člověk si může myslet, že se svobodně rozhoduje, ale ve skutečnosti může pouze opakovat některou z dlouhodobě existujících reakcí. V následujících měsících toto bude velice patrné. Mnoho lidí se může nechat strhnout pobouřením, opakovat slova druhých a zesilovat je vlastními emocemi. Člověk, který si zachovává vědomou přítomnost, však podle videa nemusí na stejné emoce automaticky reagovat ani se přiklánět k jednomu z opačných pólů.
Může zůstat stabilní, vnímat své tělo a jasně si uvědomovat vlastní přítomnost. Nejde o lhostejnost ani o útěk před světem. Jde o odmítnutí dovolit, aby starý způsob reagování automaticky ovládal člověkovu energii. Kolektivní napětí se tak může místo ničivé síly stát příležitostí k proměně. Starý cyklus se přeruší v okamžiku, kdy alespoň jeden člověk přestane nevědomě opakovat stejnou reakci.
Každý okamžik vědomé přítomnosti pak vytváří nový referenční bod: „Jsem tady a teď. Vidím, co se děje, ale neztrácím se v myšlenkách a reakcích ostatních.“ Pokud by stejným způsobem postupovalo více lidí současně, mohla by podle autora vzniknout nová kolektivní struktura založená nikoli na jednotných názorech, ale na společné kvalitě vědomé přítomnosti.
Právě proto je období od října 2026 do února 2027 přelomové. Každý člověk má mít možnost znovu upadnout do vzorců minulosti, nebo se podílet na vytváření něčeho, co dosud neexistovalo. Proto je velmi důležitá jednoduchá každodenní praxi. Ráno, bezprostředně po probuzení, člověk nemá okamžitě sahat po telefonu a ponořit se do myšlenek ostatních. Ještě předtím, než vstane z postele, má zavřít oči, obrátit pozornost dovnitř a říci si: „Jsem přítomen v pozemské realitě. Cítím své tělo.“ Poté má vstát, vnímat oporu pod nohama a říci si: „Je nový den, je nová realita. Dnes procházím životem jako obnovený člověk.“
V následujících měsících bude důležité udržovat si vlastní vnitřní základ a nenechat se kolektivním pobouřením vtáhnout zpět do starého způsobu reagování. Není nutné okamžitě vytvářet názor na každou novou zkušenost ani požadovat okamžitou reakci na něco, co se teprve rodí. Důležité je zůstat pozorný, vnímat své tělo a zaznamenávat okamžiky, kdy se uvnitř objevuje více života, jasnosti a síly. Právě těmito okamžiky bude mít nová realita příležitost vstoupit do našeho světa.
Celé období od října 2026 do února 2027 bude výzvou k hlubšímu ponoření do vlastní vědomé zkušenosti, k obnovení úcty k lidskému bytí a ke schopnosti setkat se s neznámým nikoli prostřednictvím automatické reakce, ale prostřednictvím vědomé přítomnosti.