Přechod lidstva na novou úroveň už na určité duchovní či vyšší úrovni proběhl a jeho fyzické důsledky se teprve začínají projevovat. Rok 2027 nebude začátkem tohoto přechodu, ale obdobím, kdy se jeho projevy stanou výraznějšími a viditelnějšími. Nyní se mění nejen jednotlivci, ale také samotné společenské struktury. Finanční systém, zdravotnictví, vzdělávání, státní instituce i mezilidské vztahy jsou stále do značné míry založeny na způsobech uvažování předchozí éry.
To, co bylo vytvořeno z potřeby kontroly, strachu, moci nebo chamtivosti, podle něj postupně ztrácí svou stabilitu. Neznamená to však, že samotné banky, vlády, školy nebo zdravotnictví jsou špatné. Každá z těchto institucí měla původně sloužit určitému účelu. Problém ale nastává ve chvíli, kdy se původní poslání ztratí a samotné zachování systému se stane důležitější než služba lidem.
Velkou roli v celém procesu hraje kolektivní vědomí. Lidé se rodí do světa, jehož pravidla a představy vytvořily předchozí generace. Od dětství přebírají určité představy o úspěchu, penězích, bezpečí, moci, vztazích, práci nebo nebezpečí a často je považují za jedinou možnou realitu. Avšak mnoho věcí, které považujeme za samozřejmé, vzniklo na základě společného přesvědčení. Peníze, hranice, společenská pravidla nebo dokonce představa války jsou podle něj konstrukce, které získávají sílu tím, že jim velké množství lidí věří a jedná podle nich.
Zvláštní pozornost věnuje strachu. Lidstvo se po dlouhou dobu rozhodovalo především na základě obav. Strach člověku říká, aby nedůvěřoval ostatním, aby zaútočil jako první, aby hromadil zásoby, snažil se všechno kontrolovat nebo se za každou cenu chránil před ztrátou. Takové jednání však může vytvářet přesně tu realitu, které se člověk snaží vyhnout. Pokud se společnost bojí nedostatku, může začít hromadit zdroje, čímž nedostatek ještě prohloubí. Pokud se stát bojí útoku, může zvyšovat množství zbraní, čímž zároveň posiluje atmosféru strachu. Podobný mechanismus může fungovat i ve vztazích, kde strach ze ztráty vede ke kontrole druhého člověka a nakonec samotný vztah poškodí.
Další důležitou myšlenkou je změna vztahu člověka k vlastní identitě. Lidé se často definují podle věku, povolání, příjmu, vzhledu, rodinného stavu, minulých úspěchů nebo neúspěchů. To všechno se však v průběhu života mění. Člověk není stejný jako před deseti lety, protože se mění jeho tělo, názory, okolnosti i touhy.
Tato změna neznamená zničení osobnosti. Naopak má člověku umožnit osvobodit se od starých rozhodnutí a přesvědčení, která vznikla ze strachu. Člověk se tak podle autora může přestat řídit pouze tím, co odpovídá jeho minulosti, a otevřít se novým možnostem. Na vyšší úrovni vnímání je stále obtížnější udržovat lež, sebeklam nebo staré masky. Přestože může být takové odhalení nepříjemné, právě díky němu může vzniknout větší svoboda.
Změna se netýká pouze vědomí, ale také těla. Při duchovním přechodu může člověk pociťovat větší citlivost, únavu, potřebu ticha nebo odpor k věcem, které dříve bez problémů snášel. Tyto zkušenosti interpretuje jako určité „nastavování“ těla na novou frekvenci. Zároveň ale zdůrazňuje, že skutečná duchovnost nemá člověka odvádět od běžného života. Naopak se musí projevit v tom, jak člověk jedná, pracuje, pečuje o své tělo, zachází s penězi, komunikuje s blízkými a reaguje na utrpení druhých.
Rok 2027 proto není jediný magický okamžik, kdy se svět ze dne na den změní. Spíše jej popisuje jako období, kdy se mají rozpory ve starých systémech stát výraznějšími. Některé struktury se podle něj dokážou změnit a pokračovat v nové podobě, zatímco ty, které stojí především na strachu, kontrole a chamtivosti, mohou postupně ztrácet svou oporu. Přirovnává tuto situaci k obrovské vlně, kterou není možné zastavit, ale je možné naučit se na ní pohybovat, aniž by člověka strhla do chaosu.
Základní otázkou proto není, přesně kdy ke změně dojde, ale zda jsou lidé připraveni ji přijmout a podílet se na ní. Věta „Je to možné“ má v tomto pohledu zvláštní význam. Pokud člověk předem prohlásí, že lidstvo nikdy nepřestane válčit, že chamtivost vždy zvítězí nebo že změna není možná, podle autora tím podporuje starý způsob uvažování. Pokud naopak připustí, že lidstvo může vytvořit jiný způsob existence, otevírá prostor pro nový směr.