Máte někdy pocit, že se čas zrychluje a že se všechno kolem nás mění stále rychleji? Mění se voda, půda, technologie i vztahy mezi státy. Nejde pouze o izolované události, ale o součást širší proměny, do které lidstvo vstupuje. Země totiž završuje stoletý cyklus a otevírá další etapu. Čas jako by houstl a člověk je nucen stále rychleji reagovat na změny kolem sebe.
Když máme pocit, že den nestačí, snadno začneme žít v neustálém spěchu. Odkládáme to nejdůležitější, energii věnujeme náhodným úkolům a nakonec se divíme, kam se náš čas poděl. Současná doba přináší příležitosti i lekce, ale vyžaduje také schopnost zastavit se. Nemá smysl běžet jen proto, že běží všichni ostatní. Je důležité ptát se, zda to, co dnes děláme, podpoří náš život zítra, nebo nám naopak vezme sílu, kterou budeme v budoucnu potřebovat.
Tlak současnosti se stále více odráží i v psychickém stavu lidí. Přibývá podráždění, napětí a výbuchů agrese. Internet, sociální sítě a obrazovky nás neustále vybízejí k reakci. Někteří lidé si dokážou uvědomit, že jsou do tohoto proudu vtahováni, jiní mohou postupně zaměnit myšlenky, které jim byly vnuceny zvenčí, za vlastní názory. Jedním z nejdůležitějších úkolů nové doby proto má být zachování vnitřní jasnosti. Člověk, který se dokáže zastavit a naslouchat sám sobě, je méně snadno ovladatelný prostřednictvím strachu.
Také naše příroda interpretace vysílá stále výraznější varovné signály. Požáry, tornáda, změny vodních poměrů a další přírodní jevy jsou představovány jako připomínka narušené rovnováhy mezi tím, co od Země získáváme, a tím, co jsme ochotni jí vracet. V budoucnu proto nemusí jít pouze o nedostatek některých surovin. Hovoří se také o okamžiku, kdy lidé začnou zpochybňovat mnohé představy, na kterých dosud stavěli svůj život. Známá vysvětlení mohou přestat fungovat a skutečnou zkouškou nebude jen schopnost poznat pravdu, ale také schopnost přijmout ji bez nenávisti.
Dalším problémem je rostoucí nerovnost. Rozdíl mezi lidmi s velkým majetkem a těmi, kteří každý den bojují o základní životní potřeby, může vytvářet stále větší napětí. Naděje je přitom spojována s novou generací. Předpokládá se, že mezi budoucími generacemi budou lidé schopní vnímat souvislosti, které dnes ještě obtížně chápeme. Někteří z nich by mohli hledat nové způsoby čištění oceánů, obnovy poškozené půdy nebo řešení problémů, které dnes považujeme za velmi obtížné. Umělou inteligenci přitom nebudou odmítat, ale naopak ji mohou využívat jako nástroj pro tvorbu a řešení problémů.
Roboti ale budou stále více vstupovat do zemědělství, nemocnic i domácností. Stroje převezmou část fyzicky náročné práce a některá povolání se promění nebo zaniknou ve své současné podobě, zatímco vzniknou nová zaměstnání spojená s vývojem, řízením a údržbou nových systémů. Rozvíjet se bude také rychlá a možná i létající doprava, která může změnit naše vnímání vzdálenosti.
Proměňovat se má také samotný způsob, jakým lidé přicházejí na svět. Rozvoj nových technologií může v budoucnu vést ke vzniku lidí vyrůstajících v prostředí, které bude výrazně odlišné od toho dnešního. Mohou mít jiné schopnosti, jiné způsoby vnímání a jiné možnosti práce s technologiemi. Společnost se pak bude muset naučit komunikovat i s lidmi, kteří se od současné populace budou v některých ohledech výrazně lišit.
Jedním z nejzásadnějších témat však zůstává voda. Kolem roku 2030 může otázka vody stát mimořádně vážnou především na Blízkém východě, včetně oblasti Dubaje, přičemž problémy mohou zasáhnout i další země. V dalších letech může docházet k většímu soupeření o území, zdroje vody a možnost pěstovat potraviny. Důležité proto nebude pouze to, kolik má člověk peněz, ale také zda dokáže zajistit potraviny, přístup k čisté vodě a podmínky pro život své rodiny.
Paradoxem současného technologického rozvoje je skutečnost, že čím složitější stroje vytváříme, tím větší množství energie a vody mohou potřebovat. Velká výpočetní centra a infrastruktura spojená s umělou inteligencí mohou mít významnou spotřebu energie a vody a měnit prostředí, ve kterém vznikají. Lidstvo tak může vytvářet stále dokonalejší technologie a současně zapomínat na jednoduchou otázku: jak žít tak, aby Země zůstala živým a obyvatelným místem.
Současně se očekává další rozvoj medicíny a vznik nových způsobů léčby závažných onemocnění. Do každodenního života budou postupně pronikat také digitální peníze a během příštího desetiletí mohou digitální transakce představovat stále významnější součást globálního finančního systému. Skutečné bohatství však nelze měřit pouze číslem na bankovním účtu. Člověk může mít málo peněz, a přesto disponovat velkou vnitřní silou, zatímco bohatý člověk může ztratit smysl svého života.
Zvláštní význam budou mít lidé, kteří pěstují potraviny, pracují s dětmi, uchovávají znalosti nebo vytvářejí věci užitečné pro ostatní. Právě jejich práce může být důležitá v době, kdy se současné společenské a ekonomické systémy budou proměňovat. Prosperita totiž není pouze otázkou majetku. Záleží také na tom, jak člověk se svými možnostmi nakládá a zda v něm rostou moudrost a velkorysost, nebo naopak pýcha a chamtivost.
Změny přírodních podmínek mohou zároveň vést k další rozsáhlé migraci. V příštích deseti až patnácti letech by podle této předpovědi mohli lidé ve velkém opouštět oblasti, kde se zhorší podmínky pro běžný život. Za několik desetiletí se mohou proměnit také způsoby vládnutí. Státy sice pravděpodobně nezmizí, ale vedle nich mohou vznikat autonomnější komunity a nové digitální formy společenské organizace. Lidé budou cestovat rychleji a stále častěji žít v prostředí, kde budou vedle nich existovat stroje podobné člověku. Tím se znovu otevře otázka, kde přesně leží hranice lidské odpovědnosti a jaké důsledky mají naše rozhodnutí v době, kdy stále více činností přenecháváme technologiím.
Lidstvo zároveň směřuje do vesmíru. Samotná technická schopnost cestovat mimo Zemi však ještě neznamená, že jsme připraveni na případné setkání s jinou inteligencí. Budoucnost lidstva tak nebude záviset pouze na tom, jaké technologie vytvoříme, ale také na tom, jak s nimi naložíme a zda si při jejich používání dokážeme zachovat odpovědnost, lidskost a schopnost pečovat o svět, ve kterém žijeme.