V deváté sezoně podcastu Bez tajemství přivítal Dymitr Błaszczyk hosta vystupujícího jako Franz, který se představuje jako doktor geologie a člověk, jenž propojuje geologii, archeologii, historii, matematiku a další vědní obory. Rozhovor se zaměřil především na jeho neobvyklé představy o skutečných dějinách lidstva, dávných civilizacích, genetických experimentech, obrech, mimozemských návštěvnících a také na otázku, zda lidstvo skutečně zná svou vlastní minulost.
Franz hned na začátku rozhovoru představil své přesvědčení, že všeobecně přijímaná historie lidstva je zásadně neúplná a v mnoha ohledech nepravdivá. Za jeden z hlavních zdrojů poznání považuje védské texty, které podle něj obsahují skutečné záznamy o dávných dějinách. Tvrdí, že jejich popis událostí lze porovnávat s geologickými nálezy a sedimenty, v nichž mají být zachovány stopy dávných katastrof a dalších významných událostí.
Podle jeho interpretace přistály na Zemi před přibližně 460 000 lety dávné civilizace, které označuje jako Árijce. Mělo jít o čtyři skupiny, konkrétně Árijce, Darijce, Svatou Rus a Rusíny. Na naši planetu údajně dorazily na obrovské vesmírné lodi, která musela nouzově přistát v oblasti nedaleko tehdejšího zemského pólu. Franz tvrdí, že po letech vlastního výzkumu lokalizoval místo tohoto přistání v indickém státě Karnátaka. Podle jeho slov se zde nachází rozsáhlá stopa dlouhá přibližně 60 kilometrů a v nejširším místě široká více než deset kilometrů. Její rozměry a charakter podle něj neodpovídají žádnému současnému technologickému zařízení.
S touto dávnou civilizací spojuje také původ slov, národů a geografických názvů. Tvrdí například, že obyvatelé dnešního Polska nejsou původně Poláky ani Polany, ale Polachy, a že jejich skutečné historické kořeny sahají k dávným Árijcům. Podle jeho výkladu pochází označení Sibiř ze slova Subiria a další národy a země si rovněž zachovaly stopy této staré civilizace ve svých názvech.
Velkou pozornost věnuje Franz také matematice. Podle něj dávné technologicky vyspělé civilizace nepoužívaly pouze desítkovou soustavu, kterou dnes považujeme za samozřejmou, ale především šestnáctkovou a patnáctkovou aritmetiku. Existovala podle něj také dvanáctková soustava, jejíž pozůstatky lze údajně dodnes rozpoznat v některých kulturních a jazykových systémech.
Tvrdí, že šestnáctková soustava byla typická pro Árijce a že se její principy zachovaly v architektuře, měření času, vzdáleností i v některých slovech současných jazyků. Jako příklad uvádí výraz „migiem“, který podle něj souvisí s dávným způsobem měření času. Nejmenší časovou jednotku měl představovat takzvaný sig. Tyto skutečnosti považuje za důkaz existence matematického systému, který byl podle jeho názoru technologicky vyspělejší a v mnoha ohledech kompatibilní i s dnešními počítačovými technologiemi.
Franz je přesvědčen, že původní matematické systémy byly postupně vytlačeny a zapomenuty. Neví však přesně, kdo a proč k tomu měl přispět. Domnívá se, že za ztrátou historických znalostí mohly stát rozsáhlé masakry, při nichž byli odstraněni lidé uchovávající původní vědomosti. Podle něj je nejjednodušším způsobem, jak vymazat určitou část historie, odstranit její svědky.
Dalším argumentem pro existenci dávných civilizací je podle Franze architektura. Tvrdí, že při cestách po různých zemích, od Indie až po Peru, nacházel stavby, jejichž geometrické a matematické uspořádání odpovídá šestnáctkové, patnáctkové nebo dvanáctkové soustavě. Podle jeho interpretace je možné z architektonických proporcí rozpoznat, která civilizace danou stavbu vytvořila. Domnívá se, že řada památek připisovaných starověkým Řekům a Římanům ve skutečnosti vznikla mnohem dříve a že pozdější národy pouze osídlily území, na nichž se již nacházely starší stavby.
V rozhovoru se následně dostali k Anunnakům, tedy bytostem známým především z mezopotámských klínopisných textů. Franz tvrdí, že šlo o další dávnou civilizaci, která na Zemi přicestovala z vesmíru a jejíž působení je zaznamenáno na hliněných tabulkách. Podle jeho výkladu používali Anunnakové patnáctkovou matematickou soustavu a jejich území se označovalo jako Anatolie, přičemž název spojuje s významem země bohů.
Jejich vliv údajně přetrval také v názvech současných států a oblastí. Franz poukazuje například na Kazachstán, Uzbekistán a další názvy končící na slabiku „-stan“, které interpretuje jako jazykové pozůstatky dávného uspořádání světa. Podobně se zabývá názvy měst a zemí, které podle něj uchovávají vzpomínky na někdejší konflikty mezi Árijci a Anunnaky.
Dalším významným tématem je původ člověka. Franz tvrdí, že současné lidstvo je výsledkem genetických experimentů, které měly provádět právě dávné civilizace Árijců a Anunnaků. Člověk měl být podle jeho interpretace vytvořen k obrazu a podobě svých stvořitelů. Jako argument zmiňuje genetický výzkum a haploskupinu R1a, kterou spojuje s dávnými populacemi a jejich původem. Konkrétní důkazy genetického zásahu však v rozhovoru nepředkládá a odkazuje na práci genetiků a na výzkumy, které podle něj nejsou dostatečně zveřejňovány.
V této souvislosti otevírá také otázku výzkumu DNA historických panovníků. Zmiňuje údajné genetické analýzy pozůstatků polských královských hrobů, jejichž výsledky podle něj nebyly zveřejněny. Zajímá se například o genetický původ Piastovců a Jagellonců. Název Piast interpretuje jako označení správce či člověka dosazeného k řízení určitého území. Tvrdí, že výsledky genetických výzkumů by mohly přinést důležité informace o skutečném původu polských panovnických dynastií.
Rozhovor se dotýká také znečištění životního prostředí a chemických procesů vznikajících při spalování. Franz upozorňuje především na oxidy dusíku, které označuje jako NOx. Podle něj vznikají při vysokých teplotách během spalovacích procesů v elektrárnách, kotelnách a průmyslových provozech. Domnívá se, že jejich škodlivé působení není veřejnosti dostatečně vysvětlováno a že se mnohem větší pozornost věnuje oxidu uhličitému. Oxidy dusíku spojuje také s poškozováním vegetace a s kyselými srážkami. V této části rozhovoru kritizuje podle svého názoru jednostranný přístup k ekologickým problémům a nedostatečnou informovanost veřejnosti.
Jedním z nejvýraznějších témat byla otázka přistání amerických astronautů na Měsíci. Franz tuto událost považuje za podvod a tvrdí, že lidská posádka na Měsíc nikdy nedorazila. Svůj názor opírá především o vlastní interpretaci fyzikálních zákonů, dynamiky letu, elektromagnetického pole Země a vlastností jednotlivých vrstev atmosféry.
Jako jeden z hlavních argumentů uvádí termosféru a její vlastnosti. Tvrdí, že dřívější učebnice tento pojem neuváděly a že lidstvo se o této vrstvě atmosféry dozvědělo až ve 20. století. Podle něj je nutné vysvětlit, jak mohly kosmické lodě překonat všechny ochranné vrstvy Země, aniž by byly vystaveny nebezpečným účinkům elektromagnetických a dalších fyzikálních procesů.
Zmiňuje také případ čeljabinského meteoritu, který podle jeho výkladu při průletu atmosférou a působením elektromagnetických jevů utrpěl destrukci. Domnívá se, že podobné procesy by musely ohrozit také kosmické lodě směřující k Měsíci. Tvrdí, že se věnoval výzkumu meteoritů, jejich hmotnosti, složení a rychlosti a že své poznatky předával také Evropské kosmické agentuře. Zpochybňuje rovněž bezpečnost skafandrů a přileb astronautů, u nichž podle něj mohlo docházet ke kumulaci energie.
Na výzvu moderátora, aby své argumenty předložil v podobě konkrétních studií a výpočtů, Franz odpovídá, že má vlastní výzkumné materiály a že je ochoten je poskytnout. Zároveň zdůrazňuje, že člověk by neměl pouze přebírat názory jiných, ale měl by se sám vzdělávat ve fyzice, chemii a dynamice letu a pokusit se jednotlivé skutečnosti nezávisle ověřit.
Další část rozhovoru se věnuje obrům, kteří podle Franze kdysi obývali Zemi. Jako důležitý zdroj informací uvádí starověké texty, především příběh Gilgameše zaznamenaný na mezopotámských hliněných tabulkách. Podle jeho výkladu měl Gilgameš měřit jedenáct královských loktů, což při přepočtu na současné jednotky představuje přibližně 6,2 metru.
Za další důkaz považuje vyobrazení Gilgameše, na němž drží dospělého lva pod paží. Podle Franze nejde o symbolické znázornění, ale o skutečné zachycení velikostních rozdílů mezi tehdejšími lidmi a obry. Podobné proporční rozdíly údajně nachází také na reliéfech v Anatolii, Římě, Vatikánu a Egyptě. Tvrdí, že běžní lidé jsou na některých vyobrazeních výrazně menší než postavy, které označuje za Anunnaky.
Podle jeho představ mohli být tito obři původně vysocí několik metrů, přičemž jejich velikost měla být výsledkem genetických úprav. Později si údajně vytvořili menší tělesné formy a používali technologické pomůcky, například exoskelety, které jim umožňovaly pohybovat se i při mimořádné tělesné hmotnosti. Franz připouští, že se jejich tělesná stavba mohla od lidské zásadně lišit, a proto podle něj nemusely jejich pozůstatky zanechat stejné stopy jako lidské kosterní nálezy.
Kromě písemných záznamů a reliéfů zmiňuje také údajné obří prsteny. Tvrdí, že existují předměty o průměru přibližně jedenáct centimetrů, které mohly patřit bytostem mnohem větším, než jsou současní lidé. Jako příklad uvádí také takzvaný papežský prsten, který má mít podle jeho slov průměr kolem deseti centimetrů. Domnívá se, že tyto předměty mohou představovat další stopu po existenci dávných obrů.
V závěru rozhovoru se moderátor vrací k otázce, zda jsou podle Franze důležitější archeologické nálezy, nebo písemné záznamy. Franz dává přednost starověkým textům a tvrdí, že právě v nich jsou zachovány informace, které současná věda často přehlíží nebo interpretuje nesprávně. Zpochybňuje také způsob, jakým jsou některé historické nálezy prezentovány veřejnosti, a připomíná, že při svých cestách navštěvoval muzea a archeologická naleziště, kde podle něj nenacházel dostatek přímých důkazů podporujících oficiální výklad minulosti.
Celým rozhovorem prostupuje Franzovo přesvědčení, že současná civilizace zapomněla podstatnou část vlastních dějin. Domnívá se, že stopy po dávných technologicky vyspělých společnostech zůstaly zachovány v architektuře, matematice, jazycích, geografických názvech, starověkých textech i geologických vrstvách. Podle něj stačí začít jednotlivé obory zkoumat společně a přestat automaticky přijímat zavedené historické interpretace.