Mnozí už slyšeli, že vlády některých zemí vyzývají obyvatele, aby si vytvořili zásoby pro případ nepředvídatelných událostí. Na co nás vlastně připravují? Představte si obyčejný večer. V domě naproti postupně zhasínají okna. Potom se setmí i u vás doma. Displej telefonu ještě svítí, ale dovolat se už nikomu nemůžete. Právě tímto obrazem začíná předpověď takzvaných „tří dnů temnoty“.
Nejprve se zastaví běžný život. Potom začne boj o pravidla, podle kterých se bude společnost znovu vracet k normálnímu fungování. Nejrychleji se zorientují lidé, kteří už vědí, jak žít bez obvyklých vymožeností moderní doby.
Ráno přijdete do obchodu a pokladní vám oznámí, že platební terminál nefunguje. Večer už jsou regály s chlebem téměř prázdné. Kamion s novou dodávkou má zpoždění a řidiči se nelze dovolat. Obyčejný nákup se najednou stává závislým na tom, kdy se obnoví dodávky elektřiny, spojení a zásobování.
Právě tak by mohl začínat výpadek, který potrvá určitou dobu. Někde nepůjde elektřina jeden den, jinde se lidé několik dní budou potýkat s výpadky vody, internetu nebo platebních systémů. Některé země pocítí pouze nepřímé následky, zatímco jiné se budou muset vypořádat s výpadkem několika důležitých systémů současně.
Každá země bude mít svůj vlastní průběh událostí. Na jednom místě už budou obchody znovu otevřené, zatímco jinde lidé teprve začnou zjišťovat, proč nefungují telefonní hovory. Zdá se, že se něco již odehrává, ale kdy nastane skutečně kritická fáze, zatím nelze přesně určit.
V zákulisí se mezitím diskutuje o tom, komu připadne přístup k přírodním zdrojům, energetickým zdrojům a novým technologiím, včetně umělé inteligence. Velcí světoví hráči se snaží přerozdělit svůj vliv a zároveň se vyhnout přímému vojenskému konfliktu mezi sebou. Vlády mají zase vlastní starosti. Musí zajistit stabilitu uvnitř svých zemí v době, kdy se mění podmínky dodávek, mezinárodního obchodu a finančních transakcí.
Někde může být důvodem k obavám přírodní katastrofa, jinde hrozba epidemie, vojenské vyhrocení situace nebo technický výpadek. Ti, kteří rozhodují, mají přitom k dispozici širší obraz situace, než jaký se dostává k veřejnosti prostřednictvím oficiálních zpráv.
V nejtemnější variantě tohoto scénáře by mohlo být zastavení systému připravováno předem. Finančníci, programátoři a odborníci na kybernetickou bezpečnost údajně plánují okamžik, kdy k němu dojde. Termín se několikrát posouvá, až nakonec dochází k odpojení části serverů a mezibankovní platby se zastavují.
V tomto hypotetickém scénáři slouží zpráva o kybernetickém útoku jako zástěrka. Zatímco systém nefunguje, ti, kteří zastavení připravili, získávají čas na odpisy velkých dluhů, přehodnocení závazků a zisk z nově nastavených pravidel. Nejcitelněji by to dopadlo na oblasti, kde jsou vysoké ceny aktiv závislé na úvěrech.
Až se platební transakce znovu rozběhnou, digitální kontrola by mohla být ještě přísnější. Peníze by sice lidé stále měli na svých účtech, ale možnost volně s nimi nakládat by mohla být omezenější. Kde by tato otřesná situace mohla zasáhnout nejsilněji? Na Blízkém východě se podle tohoto scénáře může dále vyhrocovat napětí, které by mohlo spustit řetězec dalších událostí. Největší následky by samozřejmě nesli lidé žijící přímo v tomto regionu.
V Evropě již dochází ke kybernetickým útokům a sabotážím. Ve Spojených státech by se zase mohl spojit ekonomický otřes s přírodní katastrofou. Obnova po dvou takových úderech současně by byla mnohem obtížnější.
Na začátku tohoto scénáře se objevuje také jaderná hrozba. Ta však následně zůstává především prostředkem zastrašování a hlavní tlak se přesouvá do oblasti energetiky. V některých zemích bude energie dražší a méně dostupná. Lidé budou muset více šetřit, omezovat své výdaje a odkládat cesty. Počet leteckých spojů by se mohl snížit.
Objevuje se také další obraz, ve kterém je Země přirovnávána k živému organismu, jenž mění svůj přirozený rytmus. Hovoří se o posouvání zemských pólů, prudkých změnách počasí a otřesech v oblastech, kde byl dlouhá léta klid.
Zvláštní pozornost je v této části předpovědi věnována Japonsku. Pokud by silné zemětřesení nebo tsunami přišly současně s výpadkem elektřiny a komunikačních sítí, lidé by měli mnohem obtížnější přístup k pomoci. V nejtemnější, čistě hypotetické variantě se dokonce objevuje představa, že by někdo mohl přírodní katastrofu záměrně zesílit, aby získal kontrolu nad určitým územím a jeho nerostným bohatstvím.
Po takových představách vyvstává otázka, čeho se lze v prvních hodinách krize skutečně chytit a na co se spolehnout. Platební terminál v obchodě stále nefunguje. Hotovost však přečká restart systému. Někde se s ní bude nadále běžně platit, jinde ji lidé budou mít připravenou právě pro případ podobných výpadků.
K samotnému výpadku může dojít během několika hodin, zatímco přestavba platebních systémů a finančního uspořádání může trvat celé roky. A nyní se vraťme k otázce, kdo se v takové situaci dokáže nejrychleji zorientovat.
Oficiální doporučení v oblasti civilní ochrany mají přitom poměrně jednoduchý cíl: poskytnout lidem dostatek času, aby zvládli případné výpadky a mimořádné situace. Evropská komise ve své strategii počítá s tím, že by domácnosti měly být schopny fungovat alespoň 72 hodin bez vnější pomoci. V Německu zase Spolkový úřad pro civilní ochranu doporučuje, aby si lidé podle možností vytvořili zásoby potravin a vody na deset dní.
Začít přitom můžete úplně jednoduše. Zkontrolujte, zda máte doma dostatek pitné vody, trvanlivých potravin a potřebných léků. Nezapomeňte na svítilnu, náhradní baterie a nabitou powerbanku. Užitečné je také mít doma určitou hotovost a promyslet si, jak se v případě výpadku spojíte se svými blízkými.
Lidé nakonec sami rozhodnou, jak si v těžkých chvílích pomohou a jak se zorganizují, zatímco ti, kteří počítali s tím, že budou mít celý proces pod kontrolou, mohou zjistit, že se události vydaly úplně jiným směrem. Možná právě vzájemná solidarita, schopnost přizpůsobit se a ochota pomáhat druhým budou v podobných situacích důležitější než jakékoli složité plány.