Co kdybychom měli možnost změnit jeden z nejstarších programů lidského těla, který podle duchovního pojetí ovlivňuje délku našeho života? Proč člověk stárne a proč organismus postupně ztrácí schopnost obnovy? A co když některá z těchto omezení souvisejí s dávným nastavením našeho těla, které už neodpovídá současným potřebám?
Základem této myšlenky je takzvaný vrozený rozum těla, tedy vnitřní inteligence, která je podle autora přítomná v každé buňce našeho organismu. Nejde pouze o mozek, který řídí naše myšlení, rozhodování a reakce na okolní svět. Vrozený rozum je v tomto pojetí chápán jako rozsáhlý informační systém propojující všechny buňky prostřednictvím DNA.
Naše tělo tedy není jen souborem jednotlivých orgánů, které samostatně vykonávají své funkce. Je to jeden propojený celek, v němž neustále probíhá výměna informací. Vrozený rozum údajně zná stav našeho organismu, jeho potřeby i skryté možnosti, které si sami nemusíme uvědomovat.
S tímto vnitřním systémem můžeme navázat vědomý kontakt prostřednictvím čistého záměru, vnitřního rozhovoru, kineziologie nebo jemného poklepávání na tělo. Nejdůležitější přitom není konkrétní metoda, ale naše skutečná touha naslouchat vlastnímu tělu a vědomě s ním spolupracovat.
Lidský organismus disponuje hlubšími mechanismy propojení, které nejsou závislé pouze na nervové soustavě. Jako příklad uvádí lidi s vážným poškozením míchy, u nichž i přes přerušení nervových drah nadále fungují některé životně důležité procesy, například trávení, činnost srdce nebo reprodukční funkce. Toto fungování vysvětluje existencí další informační úrovně spojené s DNA.
Vrozený rozum má podle této duchovní koncepce mnohem širší poslání než pouhé udržování tělesných funkcí. Zatímco mozek se stará především o fyzické přežití, vrozený rozum má podporovat také naše duchovní přežití a vývoj. Pomáhá nám získávat zkušenosti, rozvíjet vědomí, objevovat vlastní potenciál a předávat získanou moudrost dalším lidem.
Přestože má lidské tělo přirozenou schopnost obnovovat tkáně, nahrazovat poškozené buňky a udržovat složité biologické procesy, autor se domnívá, že jeho skutečný potenciál zůstává z velké části nevyužitý. Věří, že posílením spojení mezi vědomím a vrozeným rozumem bychom mohli postupně otevírat další možnosti regenerace, zpomalování stárnutí a prodlužování života. Proč tedy tyto možnosti dosud nejsou plně rozvinuté?
Podle duchovního výkladu si člověk do každého nového života přináší zkušenosti z předchozích vtělení. Některé úkoly a životní lekce jsou dokončené, jiné zůstávají nedořešené a pokračují v dalších životech. Tato nahromaděná zkušenost se označuje jako karma a její informace mají být uchovávány na hlubší úrovni DNA a spojeny s vrozeným rozumem. Dříve měl tento systém umožňovat pokračování duchovního vývoje prostřednictvím opakovaných vtělení. Člověk získával zkušenosti, jeho fyzický život skončil a v dalším životě mohl pokračovat ve svém vývoji.
Jenže člověk se postupně mění. Jeho vědomí se rozvíjí, získává nové poznání a už nemusí chtít opakovat staré vzorce chování ani procházet stále stejnými životními lekcemi. Tělo však podle této představy může nadále následovat původní program. Proto je důležité vědomě vyjádřit rozhodnutí, že staré úkoly jsou dokončené a že si vybíráme novou cestu.
Prvním krokem má být čistý záměr. Nejde o mechanické opakování naučených vět ani o pouhé přání. Je to hluboké a vědomé rozhodnutí, které vychází z našeho nitra. Můžeme například říci: „Osvobozuji se od staré karmy a od všeho, co mě poutá k minulosti. Uzavírám programy, které již nepotřebuji, a volím novou cestu duchovního rozvoje.“ Důležité je, aby tato slova skutečně vyjadřovala naše vnitřní rozhodnutí. Každý si je může upravit podle vlastních pocitů a přesvědčení.
Druhou a ještě důležitější částí je změna samotného životního programu. V minulosti mělo být hlavním úkolem vrozeného rozumu podporovat cyklus opakovaných vtělení. Duchovní zkušenosti se totiž podle této představy předávaly především prostřednictvím nových životů.
Zlom měl nastat v roce 2012, který autor spojuje s ukončením velkého cyklu precese rovnodenností a začátkem nové etapy vývoje lidského vědomí. V této souvislosti zmiňuje také hodnotu 36 procent, kterou představuje jako symbolický ukazatel přechodu do nové energie a postupného otevírání možností mnohorozměrné DNA.
Podle této koncepce se od té doby mění způsob, jakým lidstvo získává a předává duchovní moudrost. Již není nutné ukončit jeden život a začít další, abychom mohli pokračovat ve svém vývoji. Zkušenosti a moudrost, které získáváme, můžeme využívat přímo v současném životě a zároveň čerpat z údajně nahromaděné moudrosti uložené v takzvané akašické paměti. Z toho vychází hlavní myšlenka celého poselství: pokud už není nutné ukončovat současné vtělení kvůli dalšímu duchovnímu rozvoji, proč by naše tělo mělo nadále podporovat starý program krátkého života?
Novým úkolem vrozeného rozumu má být zachování zdraví, životní síly a schopnosti obnovy organismu, abychom mohli pokračovat ve svém duchovním růstu právě v tomto životě. Toto rozhodnutí můžeme vyjádřit například následujícími slovy:
„Volím si pokračovat ve svém duchovním rozvoji v tomto životě. Již nepotřebuji ukončovat své současné vtělení, abych mohl získávat další moudrost a zkušenosti. Otevírám se moudrosti uložené v mé akaše a rozhoduji se využívat ji již nyní. Směřuji svůj vrozený rozum k podpoře zdraví, obnově životní síly a dlouhému, plnohodnotnému životu.“
Smyslem tohoto záměru není pouze přání žít déle. Jde především o to, abychom mohli prožít více let ve zdraví, s dostatkem energie, jasnou myslí a schopností dále se rozvíjet. Dlouhý život bez zdraví a životní síly by totiž neměl skutečný význam. Jak tedy začít komunikovat se svým vrozeným rozumem?
Najděte si několik minut klidu, pohodlně se usaďte a zavřete oči. Několikrát se pomalu nadechněte a vydechněte. Zaměřte pozornost na své tělo, na dech, tlukot srdce a pocity v rukou a nohou. Představte si, že každá buňka vašeho organismu je součástí jednoho propojeného informačního systému. Poté se v duchu obraťte ke svému vrozenému rozumu s důvěrou a vděčností. Nemusíte očekávat žádný zvláštní hlas ani neobvyklé pocity. Důležité je pouze vědomě formulovat svůj záměr.
Můžete použít následující slova:
„Můj vrozený rozume, obracím se k tobě s důvěrou a vděčností. Děkuji ti za všechno, co děláš pro mé tělo a jeho fungování.
Vědomě se osvobozuji od staré karmy a uzavírám programy, které již nejsou potřebné pro můj další rozvoj.
Volím si pokračovat ve svém duchovním růstu v tomto současném životě. Otevírám se moudrosti uložené v mé akaše a možnostem své mnohorozměrné DNA.
Volím si zdraví, obnovu, životní sílu a dlouhý, plnohodnotný život. Směřuji svůj vrozený rozum k podpoře těchto záměrů.
Po vyslovení těchto slov zůstaňte ještě chvíli v klidu. Vnímejte své tělo a jeho pocity. Nesnažte se nic urychlovat ani vynucovat. Podstatou celé praxe je vaše vědomé rozhodnutí a ochota změnit dosavadní přístup k sobě samým.
Představte si, jak by se mohl změnit váš život, kdybyste své tělo přestali vnímat pouze jako mechanismus, který nevyhnutelně stárne a postupně ztrácí sílu, a začali ho vnímat jako svého partnera, se kterým můžete vědomě spolupracovat.
První krok však vždy zůstává na nás. Naše rozhodnutí, naše postoje a způsob, jakým přistupujeme k vlastnímu životu, mohou být začátkem důležitých změn. Vyjádřete proto svůj záměr: „Volím si nový program života.“