V říjnu 2026 nás čekají tři procesy, které se sbíhají v jednom okamžiku, kdy se mění kosmický cyklus, Země vstupuje do nového fyzického rytmu a starý systém řízení postupně ztrácí svou oporu. Září 2026 bylo obdobím, kdy se dokončovaly události, které dlouho zůstávaly skryté za veřejnou scénou. Lidé obvykle vidí především veřejná jednání politiků, oficiální prohlášení a hlavní zprávy, zatímco v pozadí probíhají jednání o vlivu a zdrojích.
Podle tohoto pohledu se současně odehrávají tři významné změny. Končí rozsáhlý kosmický cyklus, Země vstupuje do nového fyzického rytmu a společnost i státní struktury na tyto změny reagují se zpožděním. Právě střet těchto procesů má vytvářet rostoucí napětí. Období mezi 10. a 13. říjnem 2026 se označuje za čas, kdy bude stále obtížnější přehlížet rozpory mezi starými strukturami a novou realitou. Nemá jít o jedinou událost, po které se všechno okamžitě změní, ale spíše o okamžik, kdy se dříve skrytý proces začne výrazněji projevovat.
První známky změn souvisejí s přírodou. Sezónní rytmus se podle něj na některých místech narušuje, rostliny mohou znovu rašit v době, kdy by se měly připravovat na chladné období, a srážky jsou rozloženy neobvykle a někde jich je nedostatek, jinde přichází voda náhle a ve velkém množství. Na změny mají reagovat také zvířata, rostliny a vodní toky. První vlna změn má podle autora souviset především s vodou, zejména v oblastech s dlouhým pobřežím. Později se mají výrazněji projevit také procesy spojené s ohněm, včetně sopečné aktivity, a změny proudění vzduchu. Tyto procesy mají podle něj probíhat v průběhu několika měsíců v různých částech planety.
Konec října, listopad a prosinec 2026 mají být náročným obdobím. Předpokládá se možnost slabší úrody, kvůli čemuž mohou být na jaře důležitější zásoby. Jaro pak podle něj může přinést nezvyklá období tání a prudké změny teplot. Přírodní změny však představují pouze jednu část celého procesu. Druhá se má odehrávat v oblasti, kde se rozhoduje o zdrojích a budoucnosti jednotlivých států. Po dlouhá staletí byla moc často soustředěna do rukou úzkého okruhu lidí a spojována s obrazem nenahraditelného vůdce. Nyní už však nebude stačit přesvědčivý veřejný obraz. Lidé budou více potřebovat představitele, kteří dokážou nést odpovědnost za konkrétní rozhodnutí. V průběhu následujícího roku a půl se proto očekává změny ve vedení některých zemí.
Současně probíhá boj o zdroje. Pokud se tři nejvýznamnější mocnosti nedokážou dohodnout, může dojít k přímému střetu. Pokud se mu podaří zabránit, napětí tím samo nezmizí. Nespokojenost obyvatel může zesílit a odhalit slabiny starých spojenectví. Právě v takové situaci se mohou znovu objevit pokusy využívat strach jako nástroj řízení společnosti. Když se člověk bojí, je snazší nabídnout mu jednoduché vysvětlení, označit viníka a přimět ho k rozhodnutí, které by za klidnějších okolností možná zpochybnil. Později, ke konci roku a na začátku následujícího, se může zvýšit také pozornost věnovaná nemocem.
Lidé by proto neměli automaticky reagovat na titulky vyvolávající silné emoce, ale měli by sledovat, co se skutečně stalo a k jakému jednání je daná informace vede. Podobnou úlohu může sehrát také umělá inteligence. Společnosti může být prezentována jako technologie, která nevyhnutelně nahradí člověka a přinese všeobecný blahobyt. Doporučuje se však ptát se, jaké místo v takovém světě zůstane skutečnému člověku, pokud se za krásnými sliby zároveň skrývá boj o zdroje a moc.
Zvláštní význam se přisuzuje lidem narozeným v letech 2001 až 2005, které již mají jiný vztah ke starým autoritám a jejich odpor vůči zavedeným pravidlům nemusí být namířen proti rodičům nebo konkrétním lidem, ale proti systému, ve kterém nechtějí žít. Do let 2029–2030 by se právě tato generace mohla stát jednou ze sil, které pomohou vytvářet nové vazby mezi lidmi.
K tomu je však zapotřebí také vnitřní orientace. V následujících letech se budou důsledky lidských rozhodnutí projevovat rychleji. Netýká se to pouze destruktivního jednání, ale také dobra, podpory a tvořivosti. „Karma“ zde proto není chápána pouze jako trest za špatné jednání. I pozitivní čin se může člověku vracet a jeho důsledky se mohou projevit rychleji.
Nejdůležitější bude neztratit vlastní vnitřní světlo a nezradit to nejlepší, co člověk v sobě má. Pro jednoho to může být schopnost pomáhat druhým, pro jiného znalosti, upřímnost, péče nebo schopnost někoho podpořit. Každý člověk má podle autora svůj vlastní způsob, jak toto „světlo“ vyjádřit, a posiluje ho tehdy, když ho neskrývá.
S tím souvisí také otázka, proč člověk vůbec přichází na svět. Země je místem, kde se setkává čas, lidské tělo, emoce a svobodná vůle. Člověk zde nemá pouze napravovat minulost, ale také vytvářet něco nového. Život je proto vnímán jako cenná příležitost pro vlastní rozhodování a tvorbu.
Před důležitým rozhodnutím se proto doporučuje na chvíli se zastavit a položit si několik otázek: Z čeho právě jednám? Zachovám tím respekt k sobě i k druhému člověku? Přinese můj čin do mého života více světla? Zároveň varuje před rozdělováním lidí na ty, kteří jsou „hodni projít“, a na všechny ostatní. Dokonce i členové jedné rodiny mohou stejnou událost prožívat zcela odlišně. Pokud člověk získá větší vnitřní stabilitu, měl by se stát klidnou oporou pro své blízké. Neměl by je přesvědčovat silou, ale spíše naslouchat, pomáhat a sdílet své znalosti.