Vše, co prožíváme, jsme chtěli prožít, jak se projevuje naše vědomí, a má to část skutečnou a část imaginární. Skutečná část, kterou můžeme cítit, je výsledkem toku energie, který vytváří naše zkušenosti. Imaginární část je způsob, jakým vnímáme zkušenost prostřednictvím vnímání a iluze mysli. Soustředěním se na to, co cítíme, si udržujeme uzemnění v realitě.
To, co cítíme, je v daném okamžiku skutečné. To, co cítíme, je skutečnou součástí světa představivosti a skutečnou součástí každého rozhodnutí, které ve světě nekonečných možností najdeme. Když budeme otevření smyslům a budeme mít schopnost rozlišovat, co cítíme, nikdy neztratíme pozornost na to, co nám Stvoření předkládá. Podstatou stvoření je přeměna existujícího projevu energie do nové podoby, která nám poskytne stvoření, po němž toužíme.
Existuje mnoho způsobů zpracování energie. Obecně platí, že energii na jakékoli úrovni musí být umožněno proudit do projevu a do dokončení a rozptýlení. Energie proudí cestou nejmenšího odporu. Pokud je tok energie blokován jedním směrem, bude proudit druhým směrem. Otázkou je, zda nám nový způsob proudění energie slouží a zda jej chceme zažívat.
Nevědomě zablokovaná energie bude proudit cestou nejmenšího odporu podle struktury přesvědčení, která vytváří způsob, jakým vytváříme naši současnou realitu. Výsledky mohou, ale nemusí být příjemné, záleží na tom, čemu věříme a jak musí energie proudit, aby se rozptýlila, jak ji vnímá naše vědomá mysl, energie proudí nekontrolovaně a vytváří zážitky mimo její kontrolu.
Protože nevíme, čemu nevědomě věříme (kdybychom věděli, bylo by to vědomé, nikoli nevědomé vědomí), musíme pochopit, že nemusíme vidět realitu takovou, jaká je. To, co vnímáme, je spíše zabarveno našimi nevědomými přesvědčeními. Musíme si uvědomit, že v každé situaci, kterou prožíváme, je skutečné pouze to, co cítíme.
Obvykle prožíváme skutečné zážitky a pak na ně reagujeme na základě toho, jak vidíme sami sebe a náš vnější svět, a myslíme si, že prožíváme realitu toho, co je. Avšak místo toho, abychom se dívali na realitu toho, co je, zažíváme pouze realitu, kterou sami v sobě vytváříme. V tomto ohledu je většina toho, co prožíváme, imaginární. Ale to, co cítíme, je skutečné, ať už to vytváříme jakkoli.
К. Ferlic.