Kolik z nás si říká: „Až zhubnu, vydělám víc peněz, najdu ideálního partnera nebo dosáhnu úspěchu, teprve pak budu opravdu šťastný.“ Tento způsob uvažování je natolik běžný, že si často ani neuvědomujeme, jak nás nutí odkládat život na neurčito. Když svého cíle konečně dosáhneme, pocit radosti sice přijde, ale většinou vydrží jen krátce. Brzy si zvykneme na novou situaci a objeví se další cíl, který má být tím skutečným zdrojem štěstí.
Ve skutečnosti však většinou netoužíme po samotném cíli, ale po pocitu, který si s ním spojujeme. Touha zhubnout může být ve skutečnosti touhou po přijetí a lásce. Touha po bohatství často skrývá potřebu bezpečí a svobody. Sen o slávě nebo uznání bývá ve své podstatě přáním cítit se důležitý, viděný a hodnotný. Problém nastává ve chvíli, kdy uvěříme, že tyto pocity nám může natrvalo dát pouze nějaký vnější úspěch.
Jenže žádný vnější výsledek nedokáže zaplnit prázdnotu, která vzniká nedostatkem vnitřního přijetí. Když člověk dosáhne svého cíle, první nadšení postupně odezní a nová realita se stane běžnou součástí života. Mysl pak začne hledat další metu, další důkaz vlastní hodnoty a další důvod, proč ještě nemůže být spokojený. Tak lze strávit celé roky neustálým pronásledováním štěstí, aniž bychom si dovolili skutečně ho prožívat.
Tento mechanismus je dobře patrný například ve vztahu k vlastnímu vzhledu. Mnoho lidí věří, že až budou štíhlejší, mladší nebo přitažlivější, budou konečně hodni lásky a uznání. Mohou změnit své tělo, získat komplimenty i obdiv okolí, přesto však jejich nejistota nezmizí. Pokud totiž uvnitř stále přetrvává přesvědčení „nejsem dost dobrý“, žádná změna vzhledu tento pocit trvale neodstraní.
Skutečná péče o sebe nevychází z nenávisti ani z přesvědčení, že se musíme opravit. Vychází z úcty k sobě samým. Je velký rozdíl mezi větou „musím se změnit, protože nejsem dost dobrý“ a větou „starám se o sebe, protože si zasloužím být zdravý a spokojený“. Navenek mohou obě cesty vypadat stejně. Člověk cvičí, lépe jí nebo pečuje o své zdraví. Rozhodující je však motivace. Jedna vyrůstá ze strachu, druhá z lásky k sobě.
Stejný princip platí i pro celý život. Lidé, kteří si i ve vysokém věku uchovávají radost, zvědavost a chuť učit se novým věcem, často nepůsobí mladě proto, že by měli méně vrásek, ale proto, že nepřestali růst. Skutečné stáří nezačíná tehdy, když se mění naše tvář, ale tehdy, když přestaneme objevovat svět, učit se a těšit se z nových zkušeností. Každá přečtená kniha, nový koníček, neznámá cesta nebo upřímný rozhovor jsou důkazem, že stále žijeme naplno.
Vnitřní změna se pozná podle toho, že okolnosti nad námi ztrácejí svou moc. Kritika nás může zamrzet, ale už neurčuje naši hodnotu. Strach z veřejného vystoupení nezmizí, přesto nám nezabrání vystoupit. Pohled do zrcadla už nevyvolává pocit, že vidíme svého nepřítele. Skutečné sebevědomí totiž nevychází z neustálého dokazování vlastní hodnoty ostatním, ale z klidného vědomí, že naše hodnota existuje bez ohledu na názory druhých.
Podobnou iluzi vytvářejí i peníze. Finanční stabilita je bezpochyby důležitá, ale pokud člověk hledá bezpečí pouze v penězích, jeho mysl si vždy najde nový důvod k obavám. Po splacení dluhu přijde strach z nečekaných výdajů, po zvýšení příjmů obavy z jejich ztráty. Vedle budování materiálního zázemí je proto stejně důležité budovat i vnitřní oporu, tedy důvěru ve vlastní schopnost zvládat změny a překonávat obtížné situace.
Smysluplné cíle mají svůj význam, pokud nejsou pouhým prostředkem k získání uznání. Když tvoříme, pomáháme druhým, sdílíme zkušenosti nebo děláme práci, která nám dává smysl, přestává být výsledek jediným měřítkem úspěchu. Život pak není jen krátkým okamžikem na vrcholu hory, ale samotnou cestou vzhůru, během níž rosteme, učíme se a překonáváme vlastní limity.
Na závěr stojí za to položit si jednoduchou otázku: Jaká událost podle mě musí nastat, abych byl konečně šťastný? A hned poté ještě jednu, mnohem důležitější: Jaký pocit od této události vlastně očekávám? Je to láska, bezpečí, svoboda, uznání nebo vnitřní klid? Jakmile si odpovíme, můžeme hledat způsob, jak si alespoň část tohoto pocitu dopřát už dnes. Pokud nám chybí láska, můžeme se k sobě začít chovat laskavěji. Pokud toužíme po uznání, můžeme si přestat znehodnocovat své malé úspěchy. Pokud hledáme bezpečí, můžeme vedle budování finanční rezervy posilovat i důvěru ve vlastní schopnosti.
Sny, cíle a ambice mají v našem životě své místo. Neměly by se však stát podmínkou, kterou si klademe, než si dovolíme být šťastní. Naše hodnota nezačíná až po zhubnutí, povýšení, získání vysněné práce nebo nalezení ideálního partnera. Existuje už dnes. Skutečné štěstí není odměnou, kterou dostaneme na konci cesty. Je způsobem, jakým tuto cestu prožíváme, není nutné čekat na dokonalý okamžik, abychom mohli začít skutečně žít.